„Tento šáteček se k nám do muzea dostal od pana Jiřího Štourače, který jej zdědil po své mamince,“ popisuje Libor Denk, historik Horáckého muzea.
Výtvarník Jiří Štourač dobře zná příběh Bradyových ze svého dětství. A když loni před koncem roku při vybalování krabic na obálku s Haniným šátečkem narazil, rozhodl se jej darovat muzeu.
„Máma se za války přes Věru Hájkovou (s níž studovala učitelský ústav v Novém Městě na Moravě – pozn. red.) seznámila i s rodinou Bradyových. Pamatovala si, jak byli sourozenci připravováni na odchod do Terezína. Jiří a Hana po odchodu rodičů do koncentračních táborů nějakou dobu ještě žili právě v rodině Hájkových. Když se po válce vrátil pouze Jiří, dostala máma na památku právě tento Hanin šátek, který pečlivě celý život uchovávala,“ líčí Jiří Štourač s tím, že jej dostala od Věry Hájkové, s níž se celý život stýkala a která byla sestřenicí Hany Bradyové.
S tímto příběhem se podle Jiřího Štourače pojí ještě jedna zvláštní událost. „Když máma někdy počátkem šedesátých let jela se zájezdem učitelů do Osvětimi, čekal ji tam šokující zážitek. Na hromadě kufrů umístěných v expozici byl kufr s nápisem Hanna Brady (poněmčená verze jména – pozn. red.), který se pak stal celosvětově známým,“ připomíná Jiří Štourač.
Hanin kufřík jako symbol holokaustu
Právě Hanin kufřík se stal později jedním ze symbolů holokaustu, podobně jako třeba Deník Anne Frankové. Nacistické běsnění připravilo o život zhruba šest milionů Židů, z toho milion a půl dětí.
Děti Jiří a Hana Bradyovi, vychovávané po deportaci rodičů strýcem a tetou Hájkovými, dostaly příkaz k odjezdu do deportačního centra v Třebíči v dubnu 1942. Hana nejdřív putovala stejně jako Jiří do ghetta v Terezíně. Jenže 23. října 1944 – hned po transportu do Osvětimi – nacisté třináctiletou dívku poslali do plynové komory.
Zůstal po ní kromě pár obrázků dochovaných v Terezíně také kufr s číslem 625 z Osvětimi s nápisem Waisenkind, tedy sirotek. Příběh usměvavé dívky žije díky celosvětově známé knize Hanin kufřík od Karen Levineové, která popsala i to, jak po osudu Hany na přelomu tisíciletí neúnavně pátrala Fumiko Išioka z Tokijského centra pro studium holokaustu, která ho pak i díky Jiřímu Bradymu zprostředkovala celému světu.
Onen kufřík v rukou Haničky je vyobrazený i na plastice umístěné na fasádě domu číslo 13 v centru Nového Města na Moravě. Ulice na spodním konci Vratislavova náměstí nese od ledna 2020 jméno Bradyových. Právě tam měla rodina koloniál a benzinovou pumpu, v patře bydlela.
Otec byl aktivní hasič, sokol i ochotník
Karel Brady-Metzl, otec Hany a Jiřího, byl za první republiky také aktivním hasičem, sokolem, ochotníkem i hlasatelem lyžařských závodů. „Jeho hlásnou troubu dnes máme v depozitáři Horáckého muzea,“ připomíná kurátorka Alice Hradilová. Hanin šáteček je tak další hmatatelnou vzpomínkou na Bradyovy.
Válku přežil ze čtyřčlenné rodiny pouze Jiří, který v jejím závěru uprchl z pochodu smrti. Po nástupu komunistů v Československu se rozhodl emigrovat a usadil se v Torontu, kde pak začal podnikat. S první manželkou měl syny Douglase, Paula a Davida, s druhou ženou pak ještě dceru Laru Hanu. Zemřel 11. ledna 2019 ve věku 90 let v Torontu.
„Ráda jsem zase slyšela zprávu z Nového Města na Moravě, které pro mého tatínka hodně znamenalo. Měl tam opravdu kořeny a vždycky se rád vracel, aby mohl ukázat město rodině a přátelům,“ zareagovala Lara Hana Bradyová na novinku z Horáckého muzea.
„Tatínek měl hluboký vztah k Novému Městu a jeho obyvatelům a určitě by rád slyšel, že mnozí na Hanu dodnes vzpomínají,“ napsala MF DNES.
Rozsah sbírky Bradyho dceru překvapil
Lara Hana Bradyová byla v Česku i v říjnu 2016, když společností hýbala kauza (ne)udělení státního vyznamenání jejímu otci. Tehdy se s celou rodinou zastavila i v Novém Městě na Moravě, kde se její otec dočkal vřelého přivítání.
„V roce 2016 jsem navštívila Horácké muzeum se svými rodiči a bratry a byli jsme opravdu překvapeni, jak rozmanitou a kvalitní kolekci muzeum spravuje,“ zmínila Lara Hana Bradyová, která si hned vybavila i zmiňovanou hlásnou troubu po dědečkovi.
„Je velice důležité, abychom si pamatovali naši minulost a vše, co nás s ní spojuje. Jenom tak se budeme moci vyvarovat opakování hrůzných událostí,“ zdůraznila neteř Hany Bradyové, jež se stará o odkaz perzekvované rodiny, kterou nacisté téměř vyhladili.
Novoměstští nezapomínají. Žáci Základní umělecké školy Jana Štursy letos už dvakrát s úspěchem předvedli nové divadelně-taneční vystoupení s názvem Hanin kufřík, inspirované právě stejnojmennou knihou.
