Vyplývá to z informací úterní tiskové konference ústředního školního inspektora Tomáše Zatloukala s ministrem školství Vladimírem Balašem. Podle něho se ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT) tomuto tématu věnuje kontinuálně. Poslední velké tematické šetření bylo realizováno v roce 2015/2016.
„Nyní jsme ho realizovali znovu. To rizikové chování přitom můžeme sledovat v několika oblastech. V reálné praxi škol jsou to ale nejčastěji různé projevy agrese, šikany a kyberšikany,“ uvedl na konferenci Zatloukal. Až 40 procent škol v šetření uvedlo, že žádný problém se šikanou neřešilo. Zatloukal ale upozornil, že to neznamená, že na těchto školách projevy šikany vůbec nejsou. Učitelé je podle něj mohou akorát řešit jen v rámci nevhodného chování, a ne jako šikanu.
Šetření MŠMT
|
Za vyšším podílem šikany podle Balaše a Zatloukala paradoxně stojí i zvyšující se schopnost škol tuto problematiku řešit, jelikož o to víc ji dnes školy vykazují. K nejčastějším formám šikany se pak řadí verbální šikana a kyberšikana. Nárůst počtu případů šikany rostl od roku 2015/2016 v případě ZŠ o 10 procentních bodů, u středních škol o necelé tři procentní body.
Důvody, pro které jsou žáci šikanováni, jsou různé. Jedná se o osobnostní charakteristiku oběti, sociální znevýhodnění nebo jiné fyzické odlišnosti. Ve srovnání s klasickými formami šikany se ale u té internetové častěji promítají špatné vztahy a u středoškoláků také sexuální problematika a milostné vztahy žáků.
Nedostatek času i metodiků prevence
„Zejména covid přinesl rozvoj využívání moderních technologií, a proto je potřeba se tím zabývat,“ připomněl na konferenci Balaš i problematiku kyberšikany.
S tou se potýkali v posledních třech letech na 21 procentech ZŠ a 24 procentech SŠ. Nejčastější formou kyberšikany na školách je ponižování a pomlouvání v online prostoru a zveřejňování ponižujících fotografií nebo videozáznamů. Žáků a studenti ale inspektorům v dotazníku sdělili, že se setkávají i krádežemi identity na sociálních sítích nebo kyberstalkingem.
Nečekejte na pubertu. O nástrahách virtuálního světa mluvte s dětmi odmala |
Kromě šikany mezi žáky je však aktuální i šikana učitelů ze strany některých studentů. Na ZŠ i SŠ se jedná zhruba o sedm procent případů. Nejčastěji dochází k napadání učitelů verbálně a v kyberprostoru, žáci také volí různí pasivní prostředky, nejčastěji ignorování kantora. I zde došlo od roku 2015/2016 k nárůstu.
Podle Zatloukala učitelům často neumožňuje zasáhnout do šikany kumulace jejich funkcí, a také časová dotace. Ta je podle metodiků prevence nedostatečná. MŠMT na konferenci upozornilo, že potřeba zvýšené časové dotace je nutná zejména kvůli aktivitám jako je vykonávání administrativy, přímé individuální práci s žáky, sebevzdělávání a společné práci ve třídách.
Školních metodiků prevence, kteří absolvovali kvalifikační studium, je navíc podle MŠMT málo. Na ZŠ je to 49 procent na SŠ pak 66 procent.
Školám pomůže platforma IPREV
Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie, připomíná, že na spoustu situací ve věcech šikany není české školství zvyklé, to se ale bude muset změnit. „Musíme se připravit na to, že zbraní ve školách bude přibývat,“ uvedl na konferenci.
Upozornil i na rizikové chování, které se proměňuje v čase. „Systém je statický a my musíme být schopní na situaci reagovat. Přizpůsobit se tomu, jak se děti chovají,“ dodal Miovský.
Se šikanou si neví rady nejen polovina dětí, ale ani třetina učitelů |
Odkázal i na Interaktivní platformu podpory duševního zdraví a prevence rizikového chování (IPREV). Provozovatelem celého systému IPREV je Univerzita Karlova, která pro zajištění platformy vytvořila unikátní konsorcium institucí podílejících se na jeho vývoji a chodu.
Rozeznat šikanu od běžného škádlení je někdy těžké, říká školský ombudsman |
Tvoří ho Státní zdravotní ústav, Diagnostický ústav a středisko výchovné péče Praha 4, Pedagogicko-psychologická poradna Brno a Odborná společnost pro prevenci rizikového chování.
Celý systém je rozdělen do tří oblastí. První z nich se soustřeďuje na pravidla pro řízení školy s ohledem na prevenci rizikového chování. Druhou oblastí je prevence duševního zdraví, jejímž cílem je rozvinout u dětí seberegulační dovednosti. Poslední oblast prevence se zaměřuje na specifickou problematiku sexuálního zdraví, návykových látek, výrazných projevů agresivity a další témata.
