„Členstvím v Pionýru režim celou generaci dětí připravoval na dospělý život. Že se stanou členy svazu mládeže, případně i komunistické strany,“ popsal.
Jedna část společnosti má s Pionýrem osobní zkušenost, ta druhá, mladší, ale mnohdy neví, o co šlo. Jak byste jim to vysvětlil?
Byla to organizace, k jejímuž členství dospěli téměř všichni žáci školou povinní. Měla pracovat s mladou generací a přes organizovaný volný čas otisknout politický a ideový aspekt režimu do dětství. Zážitky a pocity spjaté s Pionýrem se ale hodně liší. Záleželo na tom, jakého měl kdo vedoucího nebo jaké politické klima panovalo v konkrétní škole. Někde to byla děsná otrava a nuda a někde mohl být čas strávený v Pionýru zajímavý.
Mezi vzpomínkami z projektu Národní kronika jsem našel svědectví pionýrky, které otec vstup zakazoval a poprvé ji uviděl až v kroji na prvomájové přehlídce v roce 1957.
