Mnohokrát vypravovala Marie Čechalová o tom, jak s ní její otec jezdíval z Otáňky, kde žili, s koňmi na saních do Ležáků do Švandova mlýna semlít obilí a nesčetněkrát u vzpomínek plakala.
Mezi ležáckými měla mnoho přátel i část rodiny, jejichž osud skončil stejně - popravou v Pardubicích.
„Ležácká stavení jsme z naší vesničky, která se tyčila na kopečku, viděli jako na dlani. Do tamějšího mlýna ke Švandům jsme s tatínkem vozili pytle obilí na umletí. Nejlepší to bylo však v zimě. Tatínek vytáhl saně a z našeho kopečka jsme k večeru jeli do mlýna, který ze všech nejvíce svítil. Lidé zde byli milí a přívětiví,“ vzpomínala na ležácký mlýn Marie Čechalová.
To mi rvalo srdce, když jsem se dozvídala, jak malé děti v Zámečku odtrhovali od matek. Vždycky mi to přišlo hrozné, ale teď, když mám malého syna, se mě to ještě víc dotýká.
