Účastníci Vinné hry projdou vinohradem i sklepem, pustí se do boje s rozzuřeným sousedem, révokazem a špačky, pomůže jim slunce, degustátor i „ošetřovatel“ vína. A to vše v pohodlí jejich obýváku.
„Chtěl jsem vymyslet logickou strategickou stolní hru, u níž se nemusí pít ani není nutné vědět něco o víně. A přitom ji chci hrát desetkrát, stokrát, tisíckrát, aniž bych se nudil,“ říká Hlahůlek, který spojil v jedno své dvě vášně – hry a víno.
V plánu to přitom měl několik let. Až covidová pauza, kvůli níž nemohl do práce, mu ale poskytla čas, dotáhnout plán do konce. Vymyslel pravidla pětikolové hry a vytvořil prototyp karet, na které stáhl obrázky z internetu. Po večerech pak hrál nejprve s rodinou. „Pak jsme vyrazili za kamarády, abychom zkusili na různých typech lidí, jestli jsme to vymysleli dobře,“ popisuje.
Když byla pravidla vyladěna k dokonalosti, přišla další fáze – grafika a originální obrázky.
„Pocházím z Hroznové Lhoty, stejně jako František Pavlica, známý malíř, ilustrátor, litograf a slovácký bard, kterého znám už od dětství. Když jsem jednou od jeho ženy dostal lahev vína s etiketou, kterou sám kreslil, věděl jsem, že to je ono!“ líčí Hlahůlek.
„Říkal jsem si, že určitě nebude mít čas. Ale vyrukoval jsem na něj s tím, že ho budu otravovat tak dlouho, až mi to nakreslí. Protože pak už to nebude jen hra, ale i umění a radost,“ popisuje autor hry, který Pavlicu přesvědčil k nakreslení karet, ale také pexesa.
I samotnou výrobu přitom provázely komplikace. Tiskaři, které tvůrce oslovil, se potýkají s nedostatkem materiálu. Chybí karton i obyčejný papír. Od toho se také odvíjela cena, za kterou byli ochotni hru vyrobit.
Ze sedmi firem jen jediná nastavila pro Hlahůlka přijatelnou cenu, za kterou je podle něj novinka prodejná. K dostání je za 690 korun. Nedostatek materiálu, s nímž se teď potýkají všichni tiskaři, navíc komplikuje i dotisk. Ten tak bude nejdříve v příštím roce.
Hráči na soupeřovy vinice posílají špačky
A jakže se hraje? Hod kostkou určí, kolik sazenic révy si na počátku zasadíte a kolik se jich ujme. Pak už se směřuje k vypěstování lepších hroznů než soupeř a vytvoření co nejlepšího vína s co nejvyšší hodnotou.
Použít se k tomu mohou jakékoli prostředky. Včetně zákeřných činů. Můžete nechat ukrást keř vinné révy zlodějem, „nasadit“ komukoli mšičku révokaz, padlí révové nebo peronosporu na jeho keř či nasměrovat hejno špačků na cizí vinohrad.
Dobrý hospodář se ale samozřejmě brání a pomáhá si. K tomu jsou k dispozici karty s postřikem, hotařem, kupkou hnoje či puškou proti ptákům. Zhodnotit víno pomůže skvělý sklepmistr, zamčený sklep i krásná etiketa, naopak nepřítelem je „vyčuraný“ obchodník, rozzuřený soused či celník.
„Je to hra pro dva až čtyři hráče. Čím víc lidí, tím větší zábava. A přestože se u toho pít nemusí, se skleničkou je to vždycky veselejší,“ směje se autor hry. Navzdory tomu si ji mohou zahrát i děti. Jak Hlahůlek otestoval, pravidla po prvním pokusu pochopil i sedmiletý špunt.
Není to jediná hra s vinařského prostředí
Obdobnou hru vytvořila i břeclavská tiskárna Etiflex – Vinařův rok je určen hráčům od šesti do sta let. „Jako vinař musíš zvládnout celý rok – od vinobraní přes burčák, suchý únor až po moravské hody. Hoď kostkou a vydej se na dobrodružnou jízdu. Cestou tě budou provázet kamarádi vinaři, opilý turista, nerudný inspektor a naštvaná manželka,“ stojí v pravidlech.
Hráči plní specifické úkoly. Jejich zadání zní třeba takto: „Turisté to přepískli s burčákem, musíš líčit. Kolo stojíš. Místo dovolené u moře jsi potají koupil barikové sudy, urči někoho, kdo ti pantomimou pomůže doválet sudy do sklepa. Konečně mrzne a sbíráš ledové víno, běž o tři pole vpřed!“
Jak si myslí autoři hry, správný vinař musí umět zpívat, tancovat, bavit se, pomáhat kamarádům a někdy taky improvizovat. A právě tak to má jít i při hraní nové deskovky.
