Raisa Khusidová se narodila během blokády Leningradu, dnešního Petrohradu. Vypráví, že si dodnes pamatuje tehdejší zoufalství všech okolo. Strýc jim nosil k jídlu všechno, co se v obleženém městě dalo najít. „Za deště se vydával pro červy,“ vypráví.
Dnes už sice žije ve Spojených státech, přesto patří k tisícům ruských Židů, kteří mají nově nárok na odškodnění za útrapy způsobené nacisty. Kromě přeživších holocaustu, které Německo vyplácí už nyní, začne měsíční penzi posílat zhruba 6,5 tisícům lidí.
Většinu tvoří právě ti, kteří přežili obléhání sovětského Leningradu z let 1941 až 1944. Kromě nich budou německou penzi dostávat také Židé, kteří se skrývali v okupované Francii nebo unikli nacistickému pronásledování v Rumunsku.
Měsíční příspěvek bude 375 eur (9,5 tisíce korun) a vyplácet se začne zpětně už od července. O rozhodnutí německé vlády v úterý informovala organizace Conference on Jewish Material Claims Against Germany (zkráceně Claims Conference).
Její zástupci popisují, že specificky u přeživších blokády bylo těžké Německo přesvědčit, že na peníze mají také nárok. „Říkali nám: Podívejte se, trpěli tam přece nejen Židé,“ líčí pro The New York Times vyjednavač této organizace Stuart E. Eizenstat.
Nizozemské dráhy zaplatí miliony židům, které transportovali nacisté |
„Ale my jsme jim ukázali letáky, které na město shazovali nacisté a které vzkazovaly, že právě Židé jsou příčinou blokády. Míra, s jakou byli Židé perzekvováni, je větší,“ dodává.
Jeho kolega Greg Schneider pro agenturu AP vysvětluje, že „uprostřed této obrovské bitvy nacisté mysleli nejen na Rusy a na dobytí Leningradu, ale i na to, jak zničit Židy, jak zabít Židy, kteří ve městě žili“. Mnohé oběti šoa dnes podle něj na sklonku života upadly do bídy a tak jim důchod vyjde jen na jídlo a léky.
Přeživší se ve stáří často propadnou do bídy
Problém je podle Eizenstata nejakutnější ve východní Evropě. „Mnozí nemají širší rodinu. Tyto penze jsou jako záchranné lano,“ podotýká. O pomoc pro poslední generaci Židů, které se nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi nepodařilo vyhladit, prý bude bojovat „do posledního dechu posledního přeživšího“.
Osmdesátiletá Khusidová vzpomíná, že její prarodiče nacisté pohřbili zaživa a strýc, který jí nosil jídlo, nakonec sám zemřel hlady. Další nakonec přijel do Leningradu z Moskvy a pomohl příbuzným uprchnout přes zamrzlé Ladožské jezero. „Při útěku byli lidé často zastřeleni,“ říká žena a upozorňuje, že její vnoučata už dnes neumějí pochopit, co zažívala.
Německo nechce repatriovat židy, jejichž předkové utekli před nacisty |
Dodnes se při pomyšlení na strach a hrůzu svého dětství třese také pětaosmdesátiletá Nonna Revzinová. Bývalá knihovnice žije v domově pro židovské seniory v Berlíně.
Stejně jako Khusidová přežila nacistickou blokádu. Se slzami v očích vzpomíná na otce, který zemřel v roce 1942 na následky hladovění a nemoci. Její matka pak manželovo tělo vezla na saních na nedalekou hromadu stovek těl. Revzinová dodnes neví, jestli byl otec nakonec pohřben.
Během blokády zemřel podle historiků více než milion lidí. „Kdyby nacisté město dobyli, nás Židy by okamžitě všechny zavraždili,“ uvědomuje si Revzinová. Příspěvek německé vlády jí nyní do života přinese možnost užít si alespoň malé radosti. „Velmi mi to pomůže. Ráda chodím do kaváren a teď to budu moci dělat častěji,“ těší se.
