Své o tom ví třeba Stanislav Špaček ze Žďáru nad Sázavou, který začal poptávat štěně „kavalírka“ už na přelomu roku. V minulosti dva psy vlastnil a nyní na důchod sháněl parťáka, jemuž se bude moci věnovat a který ho tak trochu donutí vyrazit ven za každého počasí.
„Určitě k tomu rozhodnutí přispěl i covid. Člověk byl více doma a hledal si i nějaké další záliby, protože možnosti byly vlivem opatření značně omezené. Bylo i dost času na procházky, které se psem podle mě hned dávají větší smysl,“ míní Špaček.
Netušil však, že koupit psího kamaráda s „papíry“ bude intenzivní činnost na několik měsíců. Přes internet si našel na sedm desítek kontaktů a snažil se z nich vybrat ještě aktivní, komunikující a hlavně seriózní chovatele, od nichž by mohl vysněného psa získat.
Brzy pochopil, že ze svých požadavků na zbarvení zvířete musí slevit a doufat, že vůbec nějaké štěně dané rasy sežene. Z řady chovných stanic z Vysočiny i dalších regionů totiž slyšel, že zájem kupců se během pandemie značně navýšil a současná nabídka zdaleka nepokrývá poptávku.
„Pokud chovatelé štěňata měli, byla zamluvená. Případně stanovili cenu, která pro mě nebyla schůdná,“ dodal Stanislav Špaček s tím, že výjimkou nebyla ani nabídka štěněte za 50 tisíc korun.
Jen aby pak nebyly plné útulky
Přemrštěné ceny potvrzuje i dlouholetý „pejskař“ Tomáš Marek z Nového Veselí na Žďársku, jenž se po nedávné smrti svého posledního kavalír King Charles španěla poohlížel po novém psím parťákovi.
„Je to už dnes bohužel standard, že menší plemena vhodná i do bytu jsou za neskutečné peníze. ‚Kavalírci‘ s papíry se prodávají za 30 i 40 tisíc korun. A i ti bez papírů vyjdou třeba na 20 tisíc,“ popsal Tomáš Marek.
Sám si svého „bezdokladového“ francouzského buldočka za zhruba takovou sumu přes inzerát pořídil. „Já jsem pro, aby lidé psy měli, jsou to skvělí společníci. A věřím, že během covidu mnohým lidem právě společnost a nějaké obveselení chyběly. Jen aby pak ale nebyly plné útulky, až se svět vrátí do normálu,“ obává se Marek.
Z toho, co přijde, až novopečené pejskaře nová vášeň omrzí, má obavy i Marie Kulhavá z Humpolce. Z její chovatelské stanice Od zlatého Roxe putují k novým majitelům zmiňovaní „kavalírci“, dříve se aktivně věnovala i chovu bernských salašnických psů. Letos měla štěňata jen dvě, chov má už jen jako koníčka na důchod. A oba malí odchovanci podle ní bez potíží našli nové majitele.
„Volalo mi kvůli nim tak padesát lidí. Ti, na něž se nedostalo, se chtěli třeba zapsat do pořadníku. Ale to já nevedu, nové majitele si pečlivě vybírám, chci, aby štěňata skončila v dobrých rukou. Ne u lidí, kteří je, až na ně nebudou mít čas, protože se jim otevřou i jiné možnosti zábavy, někde odloží,“ řekla Kulhavá.
Pes jako propustka na cesty mimo domov
Zvyšující se počet nově zaregistrovaných psů je patrný i z údajů některých radnic na Vysočině. Například v Jihlavě bylo loni nově přihlášeno celkem 738 psů. Přitom za rok 2019 jejich počet činil pouze 418 a třeba v roce 2015 dokonce jenom 237. Letos k 31. červenci tam zatím přibylo 280 pejsků. Celkově jich tak je v krajském městě evidováno 3 812.
Nárůst je patrný rovněž v Pelhřimově, kde počet registrovaných čtyřnožců zvolna roste již několik let. V roce 2016 tam svého psa zapsalo 961 poplatníků, v roce 2019 už 1 058 a loni 1 076. Samotný počet psů je však ještě vyšší, neboť několik desítek lidí má zvířata i dvě nebo tři.
Psí útulky však, na rozdíl od řady chovatelských stanic, teď přívalu zájemců o pořízení psa nečelí. „Zhruba před půl rokem, v době lockdownů, to docela znát bylo. Lidí volalo víc a ozvalo se i pár ‚vykuků‘, co si psa chtěli pořídit očividně jen jako propustku pro snazší pobyt mimo domov,“ popsala Helena Krátká z útulku ve Velkém Meziříčí.
Stále podle ní platí, že je velká poptávka po štěňatech a mladých psech, již se však do útulku moc často nedostávají. „Měli jsme tu nedávno asi osmiměsíční fenku, a sotva jsme to zveřejnili, ozvalo se 17 zájemců,“ pověděla Krátká, v jejímž útulku aktuálně pobývá jen trojice starších psů.
Podobná je situace rovněž v Jihlavě. Štěňata, objeví-li se občas nějaká, bývají obratem rozebraná. „Preferovány jsou menší rasy, vhodné k dětem i do bytu, a ideálně bezproblémoví a snášenliví jedinci. Takových ale moc nebývá,“ podotkla Kateřina Škarková, vedoucí jihlavského útulku, který má kapacitu několik desítek míst.
Vyloženě „covidové“ psy, tedy ty, k jejichž pořízení se zájemci rozhodli pod vlivem koronavirové pandemie, vydali dle jejích slov od jara zatím jen dva.
