„Zpozdily se práce na střeše a varhanách. Pokrývači museli kvůli počasí zastavit práci, neboť prejzová krytina se dává do malty,“ popsal aktuální stav farář u sv. Prokopa na Sázavě Radim Cigánek.
Na střeše naopak dál pracují tesaři, kteří rekonstruují a obnovují sanktusník (malou štíhlou věžičku) nad vchodem do kostela. „Skončila oprava fary. A také nedostavěné gotické torzo a věž jsou po dokončení všech prací a restaurátorských zásahů připraveny k předání,“ uvedl Radim Cigánek.
Práce pokračují v chrámové kryptě a v interiéru kostela. „Koncem května předpokládáme posvěcení kostela a na počátku července by se měla uskutečnit prokopská pouť. Ale uvidíme, jaká bude aktuální covidová situace,“ připomněl farář.
Velkolepá proměna
Rekonstrukce klášterního areálu pokračuje již několik let, jejím stěžejním bodem je komplexní památková obnova kostela sv. Prokopa. V rámci jeho opravy dojde i ke zpřístupnění veřejnosti doposud „zapovězených“ prostor, tzv. zimní kaple a severní empory. Kromě kostela se renovace týká rovněž torza gotického trojlodí s věží a fary a součástí projektu je také revitalizace zahrady mezi těmito budovami.
„Obnova kostela a torza s věží počítá s rozsáhlými sanačními a restaurátorskými pracemi jak v interiéru, tak v exteriéru zajišťujícími větší životnost těchto objektů. Prostor před kostelem má sloužit jako nové liturgické místo pro slavení poutních bohoslužeb,“ popsal záměr obnovy konventu Cigánek.
Rekonstrukce pomůže také barokní faře. „Dojde k restauraci kamenných částí i dřevěných prvků a také k opravě elektroinstalace,“ uvedl Lukáš Tichý ze stavebního odboru Arcibiskupství pražského s tím, že celkové náklady dosáhnou zhruba 120 milionů korun.
Prokopova cesta do samoty
Jak uvádějí legendy, pozdější světec Prokop odešel zřejmě na počátku 11. století do úplné pustiny v lesích okolo Sázavy. Zde ho podle kroniky Mnicha sázavského objevil kníže Oldřich, jenž slíbil v těchto místech založit konvent.
Historici však podávají poněkud prozaičtější popis – coby člen benediktinské řehole sem mohl být Prokop vyslán s posláním kultivovat zdejší krajinu. Benediktini tehdy totiž klučili a žďářili nevyužívané oblasti, aby se následně stali jejich majiteli a vytvářeli nové sídelní komory.
Odchod do ústraní míval však i další rozměr. „Byla to cesta, jak se v osamocení stát dokonalým. Tedy proces, kterému se říká conversio morum, čili proměna zvyků,“ vysvětlil historik Petr Sommer, ředitel Centra medievistických studií.
Místo pozdějšího kláštera však v Prokopově době rozhodně nebylo liduprázdné. „Archeologické nálezy dokládají, že klášter nastupuje do té krajiny poté, co svou činnost ukončila dvě starší hradiště, Vraník a Dojetřice, která souvisejí s dobou předstátní. Jsou v těsné blízkosti kláštera a jakoby se s ním střídají,“ popsal vznik kláštera Petr Sommer.
V Oldřichově zakladatelském záměru pokračoval také jeho syn a nástupce na kamenném stolci českých knížat Břetislav I. Sázavský klášter v jeho době fungoval i jako důležitý opěrný bod.
Prvotní klášter řeholníci vybudovali ze dřeva, nešlo však o úplné provizorium, neboť stavby z tohoto materiálu dokázaly sloužit i sto let. „V Sázavě jsme z té doby našli plochu s otisky po dřevěné konstrukci v místě prelatury v pozici datované keramikou z 11. století,“ uvádějí archeologové. Románská kamenná svatyně vyrůstala od konce 11. století. Kostel okolo poloviny 12. století opat Silvester nechal obestavět bočními prostory, takže se proměnil v baziliku. Tu ve 14. století začala nahrazovat gotická stavba a pro klášterní služebníky vznikl kostel sv. Kříže.
Chátrající komplex prošel náročnými barokní úpravami v první polovině 18. století. Řeholní život zde skončil nařízením císaře Josefa II. ze 4. listopadu 1785, o rok později byl klášter vyklizen.
