Ještě v roce 2008 byl čtyřiačtyřicetiletý Jiří Adam solidním podnikatelem s nápojovými automaty. Pak přišla ekonomická krize a on se dostal do finančních problémů. U několika společností si vzal úvěr, který činil v součtu dva miliony korun.
Záhy začal mít potíže s jeho splácením. Přemýšlel, jak by se rychle dostal k penězům a napadlo ho vydírat velkou potravinářskou firmu. „Trestný čin jsem spáchal s úmyslem, abych získal peněžní prostředky k uhrazení svých dluhů. Jednal jsem v zoufalství,“ tvrdil.
Zpočátku uvažoval o tom, že otráví minerálky Mattoni. Pak se rozhodl pro přesnídávky společnosti Hamé.
„Dětskou výživu jsem si vybral proto, že se dá otevřít a zavřít bez toho, aniž by někdo poznal, že již otevřená byla. Navíc se jí hned. Ne třeba jako marmeláda, která je načatá v lednici i čtyři měsíce,“ vysvětloval.
Na internetu našel zprostředkovatele, který nabízel pomoc se založením anonymního švýcarského účtu. Sešel se s ním v červenci 2009. Adam vystupoval pod smyšleným jménem. Tvrdil, že potřebuje tajné konto kvůli exekutorům.
Vysvětloval, že nikde nesmí figurovat jeho osobní údaje. Vydání platební karty (na jméno expartnerky zprostředkovatele) se zadrhlo a Adam ji dostal do ruky až 20. listopadu 2009.
Smrt ve skleničce
Svou družku, která pracovala jako prodavačka, požádal, zda by mu mohla z obchodu přinést jednu ovocnou přesnídávku. Žena vypověděla, že to bylo výjimečné, běžně ji domů nekupovali.
23. listopadu 2009 sepsal Adam doma na počítači výhružný dopis. Do balíčku přiložil skleničku dětské výživy, v níž byly čtyři tablety rychle účinkujícího hypnotika. Na internetu hledal, čím by mohl přesnídávku otrávit, zvažoval jed na myši či plody tisu, ale lék Hypnogen byl nejdostupnější. S partnerkou tehdy bydlel u její sestry, která ho měla v lékárničce.
„Kojenec ve věku čtyř měsíců by byl požitím léku, navíc ve zjištěné dávce, významně ohrožen na životě, vedlo by to k hlubokému bezvědomí a riziko zástavy dechu by bylo značné,“ konstatoval znalecký posudek.
Zásilku poslal do Hamé z pražské pošty v Lodžské ulici. V dopise uvedl, že žádá 200 tisíc eur, což bylo v přepočtu asi 5 milionů korun. Hrozil, že pokud nebudou peníze na zahraničním účtu v poledne 25. listopadu, tak pustí otrávené kojenecké výživy do prodejní sítě.
Podobný zločin inspiroval tvůrce seriálu Případy 1. oddělení. Vyděrač poslal do čokoládoven dopis s jednou mandlí:
Vedení potravinářské firmy kontaktovalo policii. Podle instrukcí čekalo na další reakci vyděrače, ale týden se nic nedělo. V prosinci přišla do firmy série e-mailů. Pisatel „fredd“ opakoval svou výhrůžku a začal měnit požadavky.
Žádal okamžité vyplacení dvou tisíc eur. Lhůtu pro zaslání celé částky prodloužil do konce roku. Varoval, že vyexpeduje výrobky obsahující látku, která po požití způsobí prudký otok a puchýře v dutině ústní.
V té době již kriminalisté vypátrali zprostředkovatele, který založil švýcarský účet, na nějž měly peníze z Hamé přijít. Ten jim předal korespondenci se zákazníkem. Policisté zjistili, že jméno je falešné. Později přiznali, že Adam byl těžký soupeř. E-maily odesílal z počítače, do něhož si nainstaloval program ztěžující jeho identifikaci.
Se souhlasem státního zástupce poslalo Hamé 5. ledna 2010 vyděrači dva tisíce eur. Adama to zřejmě povzbudilo, protože za týden odeslal do firmy e-mail, ve kterém žádal již 300 tisíc eur (7,8 mil. korun). Chtěl je v patnácti splátkách. Další den – 13. ledna 2010 – ho policisté zatkli.
Vzácná genetická zvláštnost
Znalci, kteří Adama zkoumali, se shodli, že není duševně nemocný a věděl, co páchá. Psychiatričku však muž překvapil. Přestože byl ve vazbě a hrozil mu vysoký trest, tak se během vyšetření choval velmi uvolněně, vtipkoval a vypadal jako „veselý šprýmař“, což není u duševně zdravých lidí běžné.
Po konzultaci s kolegou dospěli k závěru, že si schopnost navodit příjemnou a uvolněnou atmosféru zřejmě osvojil v době, kdy dělal obchodního zástupce a potřeboval pozitivně zapůsobit na potenciální zákazníky.
Adam se k trestné činnosti doznal. Trval na tom, že ji spáchal sám. Jedna věc byla však zarážející. Když experti zkoumali vyděračův balíček včetně skleničky s přesnídávkou a dopisem, zjistili, že věci „nesou biologický materiál nejméně dvou osob, z nichž jedna je mužského pohlaví“.
Z rozsudku, který má redakce iDNES.cz k dispozici, vyplývá neobvyklé vysvětlení. Genetický posudek uzavírá, že obžalovaný Jiří Adam patří do vzácné skupiny jedinců, kteří „se mohou podílet na vytvoření smíšeného profilu DNA“. Znalci uvádějí, že jich je v populaci 0,00004 procent. V desetimilionovém Česku by tedy měli žít čtyři takoví lidé.
17. srpna 2010 si Adam vyslechl v jednací síni zlínské pobočky Krajského soudu v Brně rozsudek. Dostal 8,5 roku vězení. „Celé to bral jako obchod a pokud nad něčím projevil lítost, tak nad tím, že mu tento obchod nevyšel,“ uvedla předsedkyně senátu Iveta Šperlichová. Přitížilo mu, že Hamé vydíral v době, kdy byl v podmínce za týrání osoby žijící ve společném obydlí.
„Je zarážející, že dokáže vymyslet takovou věc, při které by umřely děti,“ řekl státní zástupce Leo Foltýn. Adam trval na tom, že výhrůžky realizovat nechtěl. „Omlouvám se,“ dodal.
Technický ředitel Hamé odhadl, že kdyby obžalovaný naplnil své hrozby a do obchodní sítě dodal kontaminované produkty, poklesla by výroba společnosti až o 70 procent a ztráta na tržbách by byla kolem 400 milionů korun.
Vrchní soud v Olomouci v říjnu 2010 prvoinstanční verdikt potvrdil. „Je třeba vidět vysoký stupeň společenské nebezpečnosti obžalovaného. Vždyť firma vyráběla a distribuovala potravinové výrobky mimo jiné i pro děti do širokého obchodního řetězce. Sazba je zde pět až dvanáct let, takže těch osm a půl roku je přiměřených,“ vysvětloval mluvčí Petr Angyalossy, který je nyní – po deseti letech – předsedou Nejvyššího soudu ČR.
Zlínský soud ukázal vyděračův balíček i s otrávenou skleničkou kojenecké výživy (srpen 2010, reportáž ČT):
Adam žádal v srpnu před pěti lety nymburský soud o podmíněné propuštění. Uváděl, že na tom není zdravotně dobře. S žádostí neuspěl.
„Soud dospěl k závěru, že odsouzený nesplňuje dostatečně podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu. Nutno poukázat na to, že se dopustil zvlášť závažného zločinu a přesto, že je ve výkonu trestu již od roku 2010, dosáhl pouze jedné kázeňské odměny dne 1. 9. 2015, tedy v době, kdy již měl podanou žádost o podmíněné propuštění. Jedna kázeňská odměna právě v době podané žádosti skutečně nesvědčí o zcela řádném výkonu trestu,“ zdůvodnil tehdy předseda senátu Václav Krejčík, proč odsouzenci nevyhověli.
Otrávíme colu, sušenky nebo hořčici
Podobné případy vydírání potravinářských firem jsou v České republice ojedinělé. V roce 2000 žádal padesátiletý muž z Kralup nad Vltavou od společnosti Pepsi Cola patnáct milionů korun. Vyhrožoval, že pokud je nedostane, pronikne do výrobní haly a infikuje tisíce litrů nápoje bakteriemi salmonelózy. Policie ho zadržela v březnu 2001. Jak byl potrestán, média nezmiňují.
Bulhar žijící v Česku zaslal v lednu 2003 řediteli tuzemské pobočky firmy Coca Cola e-mail, v němž požadoval dva miliony korun. „V případě, že nebude vyhověno, dostane se do vašich výrobků jed a budou na to upozorněna média, což vám způsobí značné ztráty,“ hrozil. Požadavek později zvýšil na pět milionů. Po dopadení dostal u soudu šest let vězení.
V roce 2006 oznámil anonym, že otrávil část sladových výtažků, které tehdy k výrobě sušenek používala společnost Opavia. Peníze nežádal. Firma přestala z preventivních důvodů podezřelou surovinu používat.
Hořčice a majonézy v tubě vyráběné německou společností Thomy
Velkou publicitu měl v devadesátých letech případ vydírání koncernu Nestlé Food ve Spolkové republice Německo. Pachatelé žádali nebroušené diamanty v hodnotě patnácti milionů dolarů a hrozili otrávením výrobků dceřiné firmy Thomy prodávané v několika konkrétních supermarketech. Po uzavření obchodů byla nalezena tuba s hořčicí otrávená prudce jedovatým kyanidem.
Téma inspirovalo i tvůrce televizního seriálu Případy 1. oddělení. V díle nazvaném Sladký vyděrač pátrali kriminalisté po pachateli, který poslal do čokoládoven výhružný dopis s jednou mandlí a žádal dvacet milionů korun.
