Radní zastupitelům převzetí mostu do vlastnictví města všemi sedmi hlasy nedoporučili.
„Vím, že most je chráněnou památkou, ale je v dezolátním stavu, k ničemu neslouží, roste na něm tráva a vypadávají z něj cihly. Nevidím, jak bychom jej mohli využít. Museli bychom zahájit jeho opravu, což by si vyžádalo možná několik městských rozpočtů. Máme jiné investiční priority,“ prohlásil starosta města Josef Komínek (ČSSD).
Most, kterému se říká Loupežnický či také Vysoký, se původně nacházel na takzvané císařské silnici z Prahy do Brna.
Odborníci nejsou zajedno v názoru, kdy byl most nad hlubokým údolím Radslavického potoka jihovýchodně od Velkého Meziříčí postaven.
Podle jedné z domněnek jej postavil Antonín Vlach na staré zemské cestě v roce 1593. Po povodni v roce 1740 měl most projít rozsáhlou opravou.
Jiné názory říkají, že most byl postaven až v rámci budování zmíněné císařské silnice za časů Marie Terezie čili na konci 18. století. Stavebněhistorický průzkum mostu se dosud neuskutečnil.
Most sloužil do roku 1937, kdy byla pro narůstající provoz severně odtud postavena nová přímá silnice s betonovým mostem.
Stavba s charakteristickými mohutnými polosloupy je na okraji skládky komunálních odpadů. V budoucnosti by se podle dřívějších informací mohla stát součástí cyklostezky mezi Velkým Meziříčím a Velkou Bíteší.
Jedním z argumentů, proč se Velké Meziříčí dlouhodobě odmítá správy mostu ujmout, je fakt, že se tato technická památka nachází na katastru obce Petráveč.
Ani ta však most převzít nechtěla. O vlastnictví památky se vedly dlouhotrvající soudní spory. V roce 2012 soud určil vlastníkem město Velké Meziříčí, po odvolání byl však o čtyři roky později určen majitelem stát čili Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Ten na mostě provádí údržbu zeleně a přístup na něj znemožnil oplocením.
Most byl prohlášen kulturní památkou už v roce 1988. Na žádost ÚZSVM byl v roce 2017 památkové ochrany zbaven, ale od června loňského roku mu ministr kultury památkovou ochranu opět vrátil.
„Záchrana tohoto mostu je stoprocentně nutná. Když se k tomu nepostaví čelem stát, mělo by to udělat město,“ vyjádřil se Tomáš Bílek, velkomeziříčský zastupitel za Společně VM.
Ve prospěch mostu v současnosti nevystupuje ani žádná občanská aktivita. „Když jsem byl na radnici, snažili jsme se most zachránit, ale nedařilo se nám to prosadit ani v radě města. Chtěli jsme nechat most aspoň zakrýt, ale zastupitelstvo žádnou aktivitu v tomto duchu nepodpořilo,“ řekl bývalý starosta Velkého Meziříčí a současný zastupitel Radovan Necid (To pravé Meziříčí).
Není bez naděje
Podle Jana Klimeše z telčského pracoviště Národního památkového ústavu by bylo vhodné před nalezením dalšího postupu nechat most alespoň ochránit před zatékáním vody. „Postačilo by provizorní zakrytí třeba vlnitými plechy, aby zatékající voda při odmrzání nepoškozovala cihlovou klenbu mostu,“ řekl Klimeš.
Most je podle něj z typového hlediska na Vysočině unikátní stavbou. „Nachází se sice v prostředí, které je kvůli sousední skládce neutěšené, ale to neznamená, že ten most je bez naděje, aby dál kultivoval okolní prostředí coby svědek minulosti a doklad stavebního umu,“ řekl Klimeš.
Investor záchranných prací by podle něj mohl využít například havarijní fond ministerstva kultury, který může hradit šedesát až osmdesát procent nákladů.
