„Africké děti umírají kvůli tomu, abyste si mohli pořídit nový telefon. Děti v Asii trpí jen proto, abyste zazářili v krásných luxusních šatech,“ přednáší Sophie Otiendová žákům základní školy v Davosu.
Jako přeživší a oběť obchodu s bílým masem tato Keňanka moc dobře ví, o čem mluví. Zná totiž všechna úskalí a hrůzy nucené práce. K ní ji nutil její strýc a jeho rodina, sama pomáhala živit jeho domácnost. Po deset dlouhých let byla vystavována fyzickému i sexuálnímu násilí a vážně přemýšlela o sebevraždě.
Její příběh naštěstí končí dobře, nakonec se jí podařilo z okovů utéct. V současnosti pracuje v nairobské neziskové organizaci Awareness Against Human Trafficking (HAART Kenya) společně s dalšími lidmi, kteří stále neztrácí naději a věří, že budou žít plnohodnotný život. Mnoho dalších ale takové štěstí nemá.
Přibližně čtyřicet milionů lidí na celém světě dnes nadále vyrábí oblečení, které si každodenně oblékáme do práce, nebo loví ryby končící našem talíři. Některé organizace uvádějí dokonce ještě vyšší odhadovaná čísla, konkrétně až 200 milionů.
„Moderní otroctví je výsledkem selhání obchodu. Je to výsledek toho, že nebereme při naceňování produktů v potaz jejich pravou sociální hodnotu a práci, která za výrobkem stála,“ říká James Cockayne, ředitel Centra pro politický výzkum při OSN. „Nepřemýšlíme nad dlouhodobými sociálními vlivy, které s sebou nucené práce přináší,“ řekl Cockayne pro portál DW.
Podle odhadů přináší moderní otroctví ročně zisky ve výši až 150 milionů dolarů. Po drogovém obchodu a pašeráctví tak jde o třetí největší kriminální odvětví. Vyskytuje se téměř ve všech zemích světa, nehledě na ekonomickou situaci. Ze 40 milionů moderních otroků je 25 milionů nuceno k nedobrovolným pracím, zbytek je obětí smluvených či nedobrovolných sňatků. V průměru tři ze čtyř moderních otroků jsou ženy.
Nejrozšířenější metodou, která oběti udržuje v otrockém prostředí, je zadržování osob, které se ocitly v dluhové pasti a jsou nuceny podepsat nelegální smlouvy za účelem splácení dluhu. Oběti jsou také smluvně zavázány krýt své otrokáře v případě, že by se o ně začaly zajímat příslušné úřady.
„Bohužel jsme vybudovali systém, který podporuje ubližování druhým za účelem zisku. Musíme ho změnit a vytvořit nové prostředí, ve kterém bude člověk důležitý, protože je člověkem, a ne proto, že přináší někomu zisk,“ říká Sophia Otiendová.
Budoucnost je v technologii
Podle odborníků v tomto ohledu mohou pomoci moderní technologie, konkrétně umělá inteligence. Díky ní budou například banky moci analyzovat transakce a rozpoznat, jestli byl určitý produkt vyroben nucenou prací. Na základě toho upozorní úřady, které pak přímo identifikují zdroj.
Jedno z takových zařízení s názvem Traffic Jam vyvinula americká firma Marinus Analytics. Využívá umělou inteligenci jako nástroj, který rozpozná podle obličejových výrazů oběti nucené práce a pomůže úřadům k dopadení organizovaných kriminálních gangů. V roce 2018 pomohl přístroj s identifikací 3 000 obětí. Ty byly přinuceny k nedobrovolným sexuálním aktivitám ve Spojených státech a Kanadě.
Krvavé diamanty: drahocenné kameny stále přinášejí utrpení a smrt |
„Používání těchto technologií nám pomůže k odhalení oblastí, kde se nejvíce vyskytují nucení pracovníci. Můžeme je lokalizovat a pomoct jim,“ řekl Cockayne. Pomocí získaných dat dojde nejen k odhalení skupin, které nutí lidi k práci, ale i k udělování větších trestů provinilcům.
Podle některých aktivistů ale nejsou moderní technologie řešením. Většina těchto zařízení se totiž používá právě ve vyspělých zemích, kde není moderní otroctví tolik rozšířené.
Klíčovou roli hrají podle expertů v boji proti otroctví zákazníci, kteří nevědomky přispívají k obchodování s lidmi. Pokud si budou udržovat přehled o tom, odkud výrobky pocházejí a zda nedochází v oblasti k nucené práci, mohou pomoci tento jev vymýtit.
Kolik máme otroků?
Existuje mnoho webových stránek a aplikací, které analyzují dodavatelské řetězce produktů. Uživatelům tak pomáhají zjistit, kolik otroků pro ně pracuje nebo kolik „hodin otroka“ je zapotřebí pro podporu jejich životního stylu.
„Stejně jako se ptáme, jaká je moje uhlíková stopa, musíme se zeptat, jaká je moje otrocká stopa,“ říká ředitel Centra pro politický výzkum při OSN. „Ať už si kupujeme cokoliv, musíme se zaměřit na to, odkud produkt pochází a ptát se, jestli produkt, který používáme, nebyl vyroben otrokem. Týká se to všech odvětví, ať už jde o potraviny, oblečení a nebo krmivo pro naše domácí mazlíčky, uzavírá Cockayne.
