„Za svítání, kdy venku bylo ještě šero, mne vzbudil podivný zvuk, silné vytí, jaké jsem nikdy předtím neslyšela. Ve stropu se najednou objevila trhlina a vysypalo se sklo. Měli jsme totiž okna do ulice nedaleko nemocnice, na niž spadly první bomby,“ říká Žofia Burchacińská.
Je jí 91 let, ale na den, kdy se její město stalo prvním terčem války vyhlášené Adolfem Hitlerem, si vzpomíná velmi dobře.
Přesný počet obětí není dosud znám, ale odhady se pohybují od několika set do více než tisíc.
„Wieluň, kde umírali děti, ženy i starci, se stala symbolem totální války,“ řekl historik a ředitel muzea ve Wieluni Jan Ksionžek.
Zvuk, který tak vyděsil jedenáctiletou dívku, byly sirény, takzvané biblické polnice z Jericha, které byly namontovány na podvozcích bombardérů Junkers Ju 87.
Rozkaz k bombardování Wieluně, malého středopolského města o 16 000 obyvatelích, dal generál Wolfram von Richthofen, bývalý velitel Legie Condor, jejíž letouny vyhladily v roce 1937 baskickou Guerniku. Drama inspirovalo slavný Picassův obraz.
Poláci se dohadují, jestli druhá světová válka začala na Westerplatte |
V obou případech šlo o masakr bezbranného civilního obyvatelstva, o vyvolání paniky.
„Utekly jsme s matkou přes tržní náměstí, už plné suti. Část náměstí byla v plamenech, požáry byly silné, hořela parfumerie se spoustou hořlavin,“ uvedla Žofia Burchacińská.
„Do Wieluně jsem se vrátila až po takzvaném osvobození příchodem bolševické armády,“ řekla. „Město jsem nepoznala, otec mě musel vést, abych došla do školy. Tržnice už neexistovala, ani žádné ulice.“
„Kouř, hluk, výbuchy. Všechno hořelo.“
Ve Wieluni ještě stále žije dvacet svědků bombardování. Jedním z nich je Tadeusz Sierandt, kterému bylo v roce 1939 osm let.
„Prošli jsme celým městem, které hořelo. Lidé běhali všemi směry, utíkali, někteří bez šatů, viděl jsem mrtvé, zraněné ... Kouř, hluk, výbuchy. Všechno hořelo,“ vylíčil.
Legie Condor srovnala Guernicu se zemí, nálet byl ale vojenské fiasko |
Po válce byla Wieluň znovu postavena. Dnes je to krásné a prosperující město s 25 000 obyvateli s dobře udržovanými ulicemi a parky, hrdé na svou minulost bývalého královského města, založeného ve 13. století.
„Pouze ruiny farního kostela v centru ještě dnes nesou stopy výbuchů bomb, které ukazují rozsah ničení,“ řekla místostarostka Joanna Skotnická-Fiuková.
Její město udržuje styky s Německem prostřednictvím partnerských měst, ale letos 1. září dosáhnou bezprecedentní úrovně. Wieluň navštíví prezident Andrzej Duda a jeho německý protějšek Frank-Walter Steinmeier.
Proč si Němci vzali na mušku město bez vojenského významu?
„Je pravděpodobné, že si Němci uvědomovali, že Wieluň je městem dvou kultur. Převládalo polské obyvatelstvo, následované židovskou populací. Na rozdíl od ostatních měst v centrálním Polsku tu nebyla německá menšina,“ analyzuje historik Tadeusz Olejnik.
Matka v Osvětimi, syn v Hitlerově armádě. Za Německo bojovalo 150 tisíc Židů |
„Na druhou stranu, když bomby dopadly na spící město, lidé masově utíkali z tohoto pekla, čímž zablokovali silnice a ztížili přesuny polské armády,“ vysvětlil tento univerzitní profesor, žijící ve Wieluni.
„Navíc v prvních německých hlášeních se útok na Wieluň vysvětluje skutečností, že město bylo domovem velké židovské populace. V roce 1939 bylo z téměř 16 000 obyvatel přesně 33,39 procenta Židů,“ dodal Olejnik.
Přeživší Židé byli nejprve uzavřeni v ghettu a pak v rámci „konečného řešení“ posláni buď do ghetta v Lodži, anebo do vyhlazovacího tábora Chelmno, kde byli zavražděni plynem v uzavřených nákladních automobilech. Tam bylo zavražděno i 81 dětí z Lidic vypálených nacisty a 11 dětí z Ležáků.
Jak se před Mnichovem na válku chystalo Československo:
