V památníku ve škole v Murambi na jihu Rwandy je pro veřejnost zpřístupněno 849 kosterních pozůstatků po obětech tamního masakru. K mumifikaci vybrali 20 těl. Mají tak být lépe chráněny před rozkladnými procesy.
Mumie představili 21. dubna 2019 na ceremoniálu k 25. výročí genocidy. Nacházejí se v budově plánované jako jídelna školy. Jsou v průhledných oválných akrylových trubicích. Ty „vypadají jako inkubátory ze sci-fi filmu,“ napsal v červenci Der Spiegel.
Stav mumií je pravidelně sledován. Měří se vlhkost a teplota uvnitř trubic, upozorňuje se na případnou plíseň a změny barvy či polohy těl.
Mumie obětí genocidy ve Rwandě v trubicích v památníku v Murambi | foto: Der Spiegel
S mumifikací pomohla archeologická restaurátorka Monika Lehmannová z Hannoveru a její kolegyně Dorte Schaarschmidtová. Do Murambi dorazily v roce 2017 a s rwandskými odborníky tam pracovaly 33 dnů. Ve zvláštních kabinách, rukavicích, respirátorech a ochranných oblecích.
Lehmannovou obzvlášť děsilo, jak stále víc odhalovala detaily z posledních chvil života zavražděných. Čím dál patrnější byly strachem a bolestí zkřivené výrazy v obličejích, otevřená ústa nebo ruce zvednuté v zoufalém pokusu o obranu. Některé z obětí měly přetnuté Achillovy šlachy, aby nemohly utéct.
Mrtvoly ležely na hromadě jako klády v lese, líčí Rwanďanky genocidu |
Výstavní síň s mumiemi dosud pro veřejnost neotevřeli. Již si ale vysloužila hlasitou kritiku. Podle některých není v souladu s pietou.
Lehmannová projekt brání. „Zavraždění lidé nyní mohou vyprávět svůj příběh o utrpení. A připomínat nám, že k takovému zločinu už nikdy nesmí dojít,“ míní.
V Murambi zahynulo přibližně 43 000 mužů, žen i dětí z řad etnika Tutsiů. V dubnu 1994 na tamní školní pozemky utekli před zdivočelými členy etnika Hutuů. Místní úřady i armáda jim slíbily, že jsou v bezpečí. Po několika dnech je 21. dubna Hutuové takřka všechny povraždili. Napřed začali střílet a házet granáty, později bezbranné uprchlíky zabíjeli mačetami, noži, kopími a srpy.
Horší než holocaust?
Lehmannová a Schaarschmidtová se na návštěvu Murambi důkladně připravily. O masakru četly a viděly i obrazové materiály. I tak je šokovalo, když poprvé prošly 18 učebnami, kde jsou poskládány stovky koster. I 20 let po jejich vyzvednutí z hromadných hrobů byl ve vzduchu cítit zápach hniloby.
„Co se stalo v Murambi, překračuje naši představivost,“ řekla Schaarschmidtová. „To nemůžete popsat slovy,“ dodala.
Ostatky ukazují, že vrazi obětem usekávali končetiny a rozbíjeli lebky. Stínali i děti a ženy znásilňovali. „Na světě pravděpodobně není pomník, ve kterém je lidská bestialita tak otevřeně a brutálně znázorněna,“ poznamenal Der Spiegel.
V závěrečné zprávě projektu s názvem „Nikdy nezapomenout“ se píše, že restaurátorské práce přispěly k rekonstrukci zločinu a k podpoře svědectví nepatrného počtu přeživších, což může napomoci odsouzení viníků.
„Tento projekt by nebyl možný bez know-how a finanční podpory Německa,“ řekl rwandský učitel biologie Martin Muhoza, který se na práci podílel. „Je to opatření proti zapomenutí, protože v naší zemi je mnoho lidí, zejména mezi pachateli, kteří dosud nechtějí genocidu připustit,“ doplnil.
Genocidu ve Rwandě bude soudit i Čech |
Jatka ve Rwandě bývají označována za nejrychlejší genocidu či nejhrůznější násilný čin co do počtu mrtvých po dnech. Hutuští extremisté za 100 dní zmasakrovali nejméně 800 000 menšinových Tutsiů a umírněných Hutuů.
Podle vlády zahynulo každý den přibližně 10 000 lidí, 400 za hodinu a sedm za minutu. V tomto ohledu šlo o pětkrát horší masakr než při holokaustu, tvrdí francouzský historik Gérard Prunier.
Genocida ve Rwandě vypukla z 6. na 7. dubna a skončila 18. července 1994:
