Zpřeházené školní lavice, spisy pacientů na rozbitých nemocničních kachličkách, rezavějící ruské kolo v opuštěném zábavním parku. Město Pripjať, které leží jen 3 kilometry od elektrárny Černobyl, je skanzenem dosud největší jaderné havárie v dějinách.
„Město duchů“ leží v zakázané zóně, která pokrývá 2600 kilometrů v perimetru 30 km od elektrárny. Podle odborníků nebude tato oblast pro lidi obyvatelná dalších 20 tisíc let. Přesto zde zůstává ručička dozimetru, přístroje měřícího dávky ionizujícího záření, překvapivě nízko.
„Na většině míst tu míra radiace ukazuje tolik, kolik běžně naměříme v České republice, tedy přibližně 0,15 až 0,20 µSv (mikrosievertů),“ popisuje Kateřina Vršanská, zkušená průvodkyně po okolí elektrárny Černobyl.
V atmosféře radioizotopy nezůstávají, z okolí se rozptýlily už po několika dnech až týdnech. Přetrvávají však v půdě, odkud se přenášejí do rostlin a do těl živočichů. Přestože úřady po havárii odstranily vrchní vrstvu zeminy, vykácely ozářené lesy a omyly budovy, mikroskopických částeček se zcela zbavit nedá.
Místa se zvýšenou mírou radiace, kde se radioizotopů zachytilo nejvíce, nazývají odborníci „hotspots“. Jedním z nich je například „Rudý les“, který své jméno získal po barvě stromů uhynulých po silném ozáření. Není ale zdaleka jediné. „Například na základní škole v Pripjiati, kde nebylo možné udělat skrývku zeminy, lze naměřit 6,28 µSv. To už je za určitých okolností nebezpečné,“ říká Vršanská.
Práce v blízkosti smrtící hmoty
Navzdory četným „hotspots“ je v zakázané zóně je překvapivě živo. Například proto, že černobylská jaderná elektrárna i dnes zaměstnává 2 300 lidí.
Pro nedostatek jiných zdrojů energie Ukrajina udržovala elektrárnu v chodu až do roku 2001. V roce 1991 přitom vyhořela také turbínová hala druhého reaktoru a propadla se zde střecha. Přestože samotný reaktor porušený nebyl, úřady si jej již kvůli politickému tlaku nedovolily spustit.
Bylo to monstrum, vzpomíná zaměstnanec Černobylu |
V současnosti tu dělníci zajišťují bezpečný stav elektrárny, postupně ji rozebírají a také dokončují práce na obrovském sarkofágu, který má zabezpečit zabezpečit, že do atmosféry nebudou unikat radioaktivní látky ze starého betonového sarkofágu z roku 1986.
„Archa“, která by se svojí výškou dokázala přikrýt i sochu Svobody, se nad troskami elektrárny tyčí od konce roku 2016. V ruinách čtvrtého bloku se totiž stále ukrývá pahýl reaktoru roztaveného při tragické nehodě. Hmota přezdívaná „Sloní noha“ ze sebe stále chrlí tolik radioaktivních částic, že po pouhých 300 sekundách strávených v její přítomnosti čeká člověka do 48 hodin jistá smrt.
I přes četná bezpečnostní opatření tak mohou dělníci na likvidaci komplexu pracovat pouze 15 dní v měsíci, poté se vyměňují s druhým turnusem. Zaměstnanci zbylých bloků mohou pracovat jen tři dny. Přespávat jezdí do městečka Černobyl těsně za hranicí zakázané zóny. V něm se potkávají se starousedlíky.
Útočiště pro uprchlíky z Donbasu
Do oblasti, ze které bylo v roce 1986 překotně vysídleno přes dvě stě tisíc lidí, se několik původních obyvatel vrátilo, navzdory všem rizikům.
V bezprostřední blízkosti „mrtvé zóny“ žije dodnes přibližně sto padesát lidí. Většinou jde o ženy starší sedmdesáti let. V půdě, která v sobě nese zbytky kontaminace, si pěstují zeleninu, vodu berou ze studen. Některé tu takto žijí i déle než třicet let.
Oběti černobylské tragédie ještě nejsou sečteny |
„Na každého jednotlivce radiace působí jinak. Jsou lidé, kteří po návratu do zóny zemřeli velmi brzy. A jsou lidé, kteří tam žijí dodnes. Znám stařenku, která kromě dvou týdnů bydlí v oblasti celý život, jí vlastní vypěstovanou zeleninu. Je jí přes osmdesát,“ vypráví Vršanská.
Do okolí Černobylu však v posledních letech přichází také mladá generace. Oblast bez příležitostí zatížená nebezpečím radiace se stala útočištěm pro lidi, kteří uprchli z válkou stiženého východu Ukrajiny. Je tu totiž levně. Domy, často polorozpadlé, zde pořídíte třeba za pár tisíc korun. Ukrajinská vláda navíc lidem za život v rizikové oblasti měsíčně přispívá částkou, která v přepočtu dosahuje 4000 korun.
Jen šedesát kilometrů od Černobylu teď bydlí i Maryna Kovalenková. Se svými dvěma dcerami se sem přestěhovala, když proruští separatisté začali ostřelovat jejich rodné město Toškivka na Donbase. Bez peněz jsme si nemohly dovolit odejít jinam, popsala žena v reportáži stanice BBC.
Z radiace Maryna strach nemá. „Je mi to jedno. Důležité je jen to, že nad mými dětmi nelétají střely. Radiace nás možná zabijí pomalu, ale nehází na nás bomby,“ říká žena. V jejím sousedství žije dalších deset rodin původem z Donbasu. Ty sdílí stejný názor. „Poté, co jsme zažili válku, je radiace nic,“ říká Vadim, který s rodinou utekl z východoukrajinské Horlivky.
Radiace lepší člověka
Oázou klidu je dnešní Černobyl také pro divokou zvěř. Za rostoucí populací lišek, jelenů, vlků a medvědů ovšem nestojí radiace, nýbrž blahodárná nepřítomnost člověka. „Pro zvířata je to fantastické místo. Je jediné v Evropě, kde funguje přirozený potravní řetězec,“ říká Vršanská.
Vědci sice u zvířat objevili jisté negativní následky záření, například častější albinismus u ptáků či menší objem jejich mozkové hmoty (psali jsme zde). Problémy však nejsou tak časté ani závažné, aby snižovaly počty zvířecích populací. Zvířata se navíc oproti člověku dožívají velmi málo let, a tak je rakovinné bujení, které je nejčastějším následkem radioaktivního záření, často „nestihne“ zabít, říká ekolog Jim Beasley.
Chcete vidět Černobyl na vlastní oči? Máme návod k použití |
„V Pripjati je také hodně divokých psů. Když jsme procházeli kolem, loudili po nás jídlo a chtěli se mazlit, ale je nebezpečné na ně sahat. Leží na zemi, mohou na sobě mít nějaké částečky,“ popsala Monika Forethová, která se k Černobylu podívala jako turistka.
Návštěvníci zakázané zóny musí dodržovat přísná pravidla. Není tu dovolené scházet z chodníků, dotýkat se rostlin nebo předmětů, při odjezdu ze zóny pak každého čeká měření radiace (psali jsme zde). I přesto je návštěva Černobylu mezi lidmi stále populárnější.
Jen v roce 2018 přilákala tato jaderná elektrárna více než 70 tisíc turistů, uvádí magazín Cosmos. A ač se to může zdát neuvěřitelné, Černobyl má za sebou už i svou první technopárty.
