Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvExšéf Americké sociologické asociace učil ve Wisconsinu, odkud jej nepřetáhla ani univerzita v Berkeley. Zemřel v 71 letech 23. ledna v přítomnosti rodiny v Milwaukee. Na konci ledna o něm vyšly nekrology v americkém deníku The New York Times a francouzském listu Le Monde. Ten jeho blog označil za „poslední lekci“.
Autor 15 knih a stovek článků se rozloučil se světem opět psaním. Blog zaplňoval takřka denně kvůli lidem, kteří se po celém světě zajímali o vývoj jeho zdraví.
Neskrýval ale, že to dělal i kvůli sobě – psaní vždy miloval a nyní pro něj získalo i terapeutickou funkci. Navíc jej už netlačily termíny. „Budu psát, když budu moct,“ oznámil 23. dubna 2018 krátce poté, co se dozvěděl diagnózu.
Class was the key for Erik Olin Wright, says @alex_callinicos https://t.co/DuNhiMntDS https://t.co/VFCcT39cDg
Wright nakonec zanechal desítky tisíc slov, často osobních a emotivních. Zároveň nabídl filozoficky laděné všelidské poselství.
Informoval o svých problémech, které zahrnovaly infekce, zvětšení jater, nechutenství, zácpu, zhoršení sluchu, chronickou únavu. V příspěvku z 3. prosince ohlásil, že si oholil vlasy ještě před tím, než jej o ně mohla připravit chemoterapie.
Zvěčnil také, jak diktoval dopis vnoučatům. Zavzpomínal, že málem zemřel už v listopadu 2015, kdy jel na kole a srazilo jej auto.
Lidem otevřel svůj dům i nemocniční pokoj
„Vzdal jsem se snah koordinovat návštěvy, protože se to pro mě stalo příliš komplikované, a prostě řekl lidem, ať chodí kdykoliv,“ napsal 17. ledna z nemocnice.
Výslovně ocenil návštěvu 25 bývalých i současných studentů, včetně muže z Tchaj-wanu, kterého učil v 80. letech a jenž přivedl své dvě dcery. „Na konci odpoledne jsem seděl v invalidním křesle v blízkosti dveří do svého nemocničního pokoje a studenti jeden po druhém ke mně poklekávali, aby se rozloučili. Bylo to pro mě opravdu krásné a hluboce smysluplné,“ uvedl.
Myslitel tisíciletí i otec komunistické diktatury. Marx slaví 200 let |
Ještě 13. ledna napsal rozsáhlejší úvahu o laskavosti a štědrosti. Uvítal, že mu lidé připisují tyto vlastnosti. Nechápal ale, proč někdy naznačují, že jejich projevování muselo být spojené se sebeobětí.
Wright sdělil, že díky druhým a vstřícnosti k nim měl sám radostnější život. Dokumentoval to na svém „velkém domě s volnými pokoji,“ ve kterých často nechával bydlet různé lidi. To prý nebyla oběť, ale příspěvek k vytváření komunity i větší smysluplnosti vlastního života.
„Jedním z úkolů transformace a sociální emancipace je vytvoření světa, v němž bude pro lidi jednodušší být laskaví a štědrý,“ dodal.
Bez lásky není nic
„Mé dcery mi daly nádherný dárek a zorganizovaly své životy tak, aby se mnou mohly zůstat, dokud nezemřu. To skutečně přináší ohromnou radost. Jsem smířen se situací a přijmu věci, jak přijdou,“ napsal 7. ledna s tím, že lékaři předvídají, že se jednou neprobudí.
V prosinci 2018 upozornil, že nechce, aby se jeho knihovna rozprodala. Uvítal, že mnoho z jeho knih putuje ke studentům.
V rodišti Karla Marxe vztyčili jeho sochu, do odhalení ji budou hlídat |
V této době také zveřejnil úvahu o autentickém a umělém štěstí. Kriticky v ní zmínil „průmysl štěstí“ a „komercionalizaci snadných způsobů, jak být šťastný, od rekreačních drog po hyper-konzumerismus“.
„Mám pevnější víru v lásku, kterou zažívám ve světě než ve svou kritiku kapitalismu. Jestli je láska falešná, není nic, nic,“ poznamenal 12. prosince.
„Nesouhlasím s Gramsciho aforismem o optimismu vůle a pesimismu rozumu. Bez určitého optimismu rozumu by nebylo možné udržet optimismus vůle. Navíc je příliš snadné být pesimistou – v tom není intelektuální výzva. Optimismus vyžaduje práci!,“ napsal 9. prosince v reakci na meziválečného italského marxistu Antonia Gramsciho, dlouhodobě vězněného fašisty.
Třídy nezmizely. Ani konflikt mezi nimi
Na smrt Wrigha reagovali na Twitteru například islandská premiérka Katrín Jakobsdóttirová a bývalý vůdce britské opoziční Labouristické strany Ed Miliband.
Po zvolení odbornou obcí stál Wright v letech 2011 až 2012 v čele Americké sociologické asociace. Před skonem stačil dokončit knihu, která vyjde letos pod názvem Jak být antikapitalistou pro 21. století.
Marx, kachničky a hrníčky. Suvenýry kritika kapitalismu jsou skvělý byznys |
Wright se proslavil rozpracováním marxistického konceptu třídy a obhajobou třídní analýzy. O manažerech například tvrdil, že se podílí na kontrole a vykořisťování pracujících, ale sami jsou kontrolováni a vykořisťováni vlastníky kapitálu.
Nastínil i alternativy ke kapitalismu, jehož překonání viděl i v myšlence všeobecného základního příjmu. Ten by měli od státu automaticky dostávat všichni dospělí občané bez ohledu na svou ekonomickou situaci.
Wright podporoval i „participativní rozpočty“, v rámci kterých lidé sami rozhodují, na co vynaloží část veřejných peněz. S těmito rozpočty mají v omezené míře zkušenosti i česká města, například Brno, Žďár nad Sázavou, Děčín či okresy Prahy a Ostravy.
Určitou realizaci levicové utopie spatřoval v internetové encyklopedii Wikipedii, která je dostupná všem zdarma a vytvářejí ji neplacení editoři. Wikipedii přirovnal k pracovním družstvům a komunitnímu pozemkovému vlastnictví.
Nenechal se přeplatit
Od roku 1976 učil Wright až do konce života na původně ne až tak prestižní univerzitě ve Wisconsinu. Byl magnetem pro studenty a jeho přednášky vyhledávali i lidé, kteří se k marxismu nehlásili, připomněl The New York Times.
Marx jako komiksová postava. Čína uvádí nový seriál o velkém mysliteli |
V roce 1987 se jej pokusila přetáhnout slavná univerzita v Berkeley, kde Wright získal doktorát. Wisconsin si chtěl Wrighta udržet a připravoval mu „neodolatelnou“ nabídku.
Wright ale svého zaměstnavatele překvapil tím, že nemínil vyjednávat o platu. Jeho jediným přáním bylo zřízení sociologického centra, které bude útočištěm hostujících profesorů. Tak vzniklo později vlivné Havens Center for Social Justice (Havensovo centrum pro sociální spravedlnost).
