Expedice Monoxylon III bude už třetím podobným experimentem vedoucího katedry archeologie Radomíra Tichého z Univerzity Hradec Králové. Ten podobný pokus zorganizoval poprvé v roce 1995. Tehdy se člunem vydlabaným z topolu zkoumal, zda se mohli lidé v neolitu plavit z Turecka do Řecka. Trasa tehdy vedla z ostrova Samos na pobřeží poloostrova Atika.
„Archeologové někdy hypotézy testují od stolu. Takto vznikla před lety hypotéza, že z pobřeží dnešního Turecka směřovali do Evropy první zemědělci. Paleogenetika doložila, že tam takové stěhování muselo probíhat,“ zdůvodňuje provedení nepřímých důkazů Tichý.
Pro druhou expedici Monoxylon archeologové v roce 1998 už použili člun dlabaný z dubu. Strom získali z okolí Lázní Bělohrad a vyráběli ho neolitickými nástroji, tedy stejně, jak ho pravděpodobně dlabali lidé před 8 tisíci lety.
Vzorem dubového člunu byl monoxyl (člun z jednoho kusu dřeva, pozn. red.) nalezený v roce 1994 v jezeru Bracciano severně od Říma.
„V té době mohla existovat i alternativní plavidla. Mohla být rákosová, kožená nebo dokonce už i plaňkové lodě. Ale my o tom víme strašně málo. Pevným bodem je plavidlo z jednoho kusu kmene, které italští archeologové. Jeho vlastnosti my testujeme,“ vysvětluje.
Člun před 20 lety plul v pobřežních vodách Itálie, Francie, Španělska a Portugalska. Nyní ho archeologové a nadšenci použijí znovu, aby ho otestovali v Egejském moři. Tamní podmínky jsou výrazně odlišné od západního Středomoří. Změnou bude především to, že zatímco před dvěma dekádami pluli podél pobřeží, teď je čekají dlouhé a náročné trasy mezi ostrovy.
„Tenkrát se dalo kdekoliv přistát, ale teď nás čeká 25 až 30 kilometrů na den. Nejtěžší bude plavba ze Santorini na Krétu, kde nás čeká 130 kilometrů na jeden zátah, nebo až 150, pokud nás to splaví,“ upozorňuje na nejdelší úsek plavby Jiří Miler, který má na starosti ekonomickou a personální agendu a účastnil se obou předchozích expedic. Nejdelší etapu odhaduje na 26 hodin plavby.
Expedice Monoxylon III vypluje na moře příští rok v závěru května z poloostrova Atika. Trasa povede přes řetězec ostrovů na ostrov Mélos a dál přes Santorini na Krétu. Itinerář není náhodný. Na Mélosu se nacházel významný zdroj obsidiánů, prestižní suroviny pro výrobu štípaných nástrojů. Ty se našly právě na Krétě.
Plavbu z Peloponésu na Krétu už před čtyřmi lety ověřila jiná expedice, jenže ta zvolila bezpečnější trasu přes ostrovy s menší vzájemnou vzdáleností. Experiment hradeckých archeologů má díky poslední nejdelší etapě přinést nepřímý důkaz, že lidé v neolitu mohli cestovat po moři i na velké vzdálenosti. To by nepřímo potvrdilo i existenci dalších předpokládaných tras ve Středozemním moři.
Při plavbě může jít o život
Na expedici vyrazí dvě posádky, které se budou střídat, vždy 10 pádlařů a jeden kormidelník. V nejdelší části půjde o střídání z lodi. Výprava má domluvený katamarán, který bude monoxyl doprovázet. Posádku tvoří především účastníci předchozích dvou expedic.
„Mají jednu obrovskou přednost, neopakovatelnou zkušenost, protože už byli v těch podmínkách. Když jsme dnes jeli se člunem a zjistili, že je hodně vratký, nikdo nepanikařil. Každý už ví, co od toho očekávat. Při takové akci může jít i o život,“ varuje Tichý.
Jeho slova nejsou nijak přehnaná. Podle jachtařů je jimi zvolená trasa jednou z nejtěžších v Egejském moři. Termín expedice se proto posunul, aby výprava doplula dříve, než se v oblasti zhorší počasí. Už v minulosti posádka na moři zažila až čtyřmetrové vlny.
„Na obou expedicích byly limitní situace. Mezi Ikarií a Mykonosem nás dokonce místní televize prohlásila za mrtvé. Na druhé expedici u francouzského přístavu Port du Niel náhle přišel mistral a ten den se nevrátily asi tři menší rybářské lodě. My jsme tehdy dvě hodiny bojovali 300 metrů od břehu,“ vzpomíná na krušné chvíle Miler.
Přestože člun už má za sebou jednu expedici, jeho vlastnosti se za 20 let výrazně změnily. Dubový kmen vyschnul a místo 2,5 tuny má teď zhruba poloviční váhu. Má proto menší ponor a na vodě je méně stabilní. I to byl důvod, proč členové expedice vyrazil v sobotu dopoledne na zkušební plavbu po Labi v Hradci Králové.
„Teprve když se jede nějaká delší vzdálenost, vlastnosti člunu se postupně projeví,“ upozorňuje Tichý.
„Musíme teď loď nechat ve vodě, aby se opět zatížila. Budeme pozorovat její stabilitu, jestli nám bude vyhovovat. V dnešním stavu bychom s ní na moři ve vlnách moc neuspěli. Kmen by neměl vyschnout, proto loď asi zatopíme v rybníčku,“ plánuje Tomáš Vobořil, který má na starosti technickou stránku výpravy. Zároveň je zkušeným kormidelníkem, který plul na obou předchozích expedicích.
Účastníky čeká v červenci ještě týdenní kemp na Rozkoši. Tam by měli trénovat souhru a ovládání člunu.
