Často prostřednictvím tísňové linky 112 spolu s dalšími kolegy ve směně čelí situacím, které jsou pro druhou stranu vlastními silami nezvladatelné.
Operátor se musí vmžiku zorientovat, rozhodnout, poslat na pomoc své kolegy z hasičského záchranného sboru, případně jednotlivé případy přesunout zdravotníkům či policii.
„Složitá je komunikace s lidmi, kteří telefonují těsně po dopravní nehodě. Bývají v šoku, je poměrně těžké z nich dostat místo, kde přesně jsou. Pokud zjistíme, že je tam nějaké závažnější zranění, přepojujeme hovor na záchranku a přitom už k nehodě vysíláme naše jednotky,“ říká 51letý Martin Hölcl, operátor tísňové linky 112, která v jižních Čechách sídlí v budově Krajského ředitelství Hasičského záchranného sboru v Českých Budějovicích.
Společně s kolegy musí denně vyřídit stovky telefonátů. Nejčastěji volají lidé záchranáře právě k nehodám, zahlceni telefonáty jsou operátoři na tísňové lince pravidelně poté, co vichřice pokácí stromy a strhá střechy, nebo když přívalový déšť zatopí sklepy.
Linku ale zatěžují třeba i zmatení lidé s psychickými problémy. „Volal muž z budky, oznámil své jméno i příjmení a představil se jako boží posel. Tvrdil, že se v brzké době blíží konec světa a že musíme do pohotovosti uvést nějaké obranné složky na pobřeží Atlantiku,“ líčí Hölcl.
Domluví se anglicky, německy a rusky
A zatímco s božím poslem komunikoval, poslal k volajícímu do budky policii. Její hlídka si muže vzápětí vyzvedla přímo se sluchátkem v ruce.
„Určitá selekce proběhne, ještě než ti lidé zvednou telefon a vytočí tísňovou linku. Pokud nám volají lidé, kteří jsou v potížích, mají dopravní nehodu, nebo jim hoří střecha nad hlavou, pomůžeme, od toho tu jsme. Ale volá i spousta lidí, kteří jsou duševně nemocní, nebo to dělají schválně. A to je nejhorší, prostě blokují systém a může na to doplatit někdo, kdo je v tu chvíli ve skutečné tísni,“ popisuje zkušený operátor.
Do práce na nově vznikající krajské tísňové lince se přihlásil mezi prvními adepty před patnácti lety. Ve výběrovém řízení musel projít psychologickými i fyzickými testy jako každý jiný profesionální hasič. Kromě toho se musel vypořádat například s jazykovými zkouškami a znalostmi místopisu kraje.
„Začátky byly docela hektické, nikdo nevěděl, jak to bude fungovat, často bylo těžké najít místo nehody. Dneska je zaměření lepší a my umíme s novým systémem lépe pracovat. Místo zásahu dovedeme lokalizovat s přesností na pár metrů,“ srovnává muž, který se s volajícími dovede domluvit i anglicky, německy či rusky.
Nejsložitější je podle jeho zkušeností domluva s rumunskými či maďarskými řidiči kamionů, kterým nikdo pořádně nerozumí, někdy jsou komplikace s čínskými turisty. Spousta cizinců je ale schopná komunikovat v angličtině a nakonec se záchranáři vždycky domluví se všemi.
Operátor se nesmí nechat vtáhnout do pozice vystresovaného volajícího, musí být i trochu psycholog.
„Když jsme na tísňovou linku nastoupili, řekli nám, že budeme do pěti let vyhořelí. A já už jsem tu patnáct let. Někdo to zabalí, někdo vydrží,“ dodává Hölcl.
Sám získává energii do práce sportem, hlavně lyžováním, adrenalinovým kitováním a cyklistikou. Pochvaluje si letošní dlouhou zimní sezonu, kterou s rodinou zakončí na lyžích až o Velikonocích.
