V rámci loňské mise působil ve městě Agok na hranici Súdánu a Jižního Súdánu, kde probíhá občanská válka. Na rozdíl od svých kolegů, kteří od místa konfliktu byli vzdáleni jen několik desítek nebo stovek kilometrů, on jej vůbec nezažil.
„Agok se nachází ve speciální demilitarizované oblasti. Nicméně jsme měli pacienty, kteří k nám z té válečné zóny přicházeli,“ popsal Šebek, podle kterého zemi trápí špatná humanitární situace a také chybějící lékařská péče.
Lékaři bez hranic proto v místě současně spoluvzdělávají své pomocníky. „My se nesnažíme řešit problémy v Africe nebo na Dálném východě odtud, ale jedeme do toho místa, abychom tam předávali naše know-how místním týmům a pomohli jim vystavět nějaký projekt, ať už je to velká nemocnice, poliklinika nebo malé zdravotnické zařízení.“
Přestože je břišní chirurg a specializuje se na laparoskopické operace, během jednotlivých misí musí léčit úplně všechno. „Občas se stane, že stojíte před situací, kterou jste třeba neviděli, a když máte štěstí, tak jste o ní alespoň četli. Nikdy tam ale nejste sám, jsou tam místní lidé, pro které ta situace už nová není,“ vysvětlil.
Coby bílý lékař byl některým pacientům v Jižním Súdánu pro legraci, protože pro ně měl zvláštní barvu kůže. „Dostal jsem se i do rurálních oblastí, kde jsme byli pro místní obyvatele možná trochu exotičtí. Mysleli si o nás, že nemáme kůži. Spoustu svých dětských pacientů jsem dokonce musel přesvědčovat, že to není infekční, že se ode mě nenakazí a že nezbělají,“ uvedl v Rozstřelu.
Na otázku, zda migrace z Afriky představuje hrozbu pro Evropu, odpověděl, že nikoli. „To, co teď zejména v České republice zažíváme, mi přijde spíše jako mediální migrace než migrace skutečná,“ prohlásil Šebek, podle kterého je důležité pracovat s fakty a nikoli s emocemi. „Migranti o Českou republiku nemají absolutně žádný zájem, bavíme se tady v zásadě o jednotkách nebo desítkách lidí, kteří nás nijak neohrožují.“
Sám se k migraci staví osobitým způsobem. Mladému Haiťanovi jménem Lyonel pomáhá studovat v Praze na lékařské fakultě. Podporuje ho ale za podmínky, že se po vystudování školy, vrátí zpět na Haiti, kde je velmi málo lékařů, a bude tam své lékařské vzdělání poskytovat. „To je i můj pohled na to, jak bychom mohli pomáhat v globálním měřítku. Lyonel je jenom kapka v moři, ale kdybychom takhle postupovali všichni, možná bychom dneska nemuseli řešit migrační krizi,“ tvrdí.
Pokud to bude možné, rád by se do Jižního Súdánu vrátil, aby viděl, jak tamější projekt pokračuje. „Záleží ale hlavně tom, kde mě bude s mým profilem a mými zkušenostmi potřeba,“ říká. „Medicína mě celoživotně baví, je mi jak prací, tak koníčkem a řekl bych celoživotní láskou, takže mě to vlastně láká úplně všude,“ dodal.
Tomáš Šebek (40) pracuje v pražské Nemocnici Na Františku. Na první misi s Lékaři bez hranic odjel v roce 2010 na zemětřesením zdevastované Haiti a později se do této země vrátil. Dvakrát pracoval i v traumacentru Lékařů bez hranic v afghánském Kundúzu. Celkem absolvoval s organizací pět misí. Naposledy poskytoval lékařskou péči lidem v Agoku na pomezí Súdánu a Jižního Súdánu.
Své zkušenosti z misí popsal v blozích, které vyšly i knižně. Je autorem tří knih – Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic (2013), Mise Afghánistán: Český chirurg v zemi lovců draků (2015) a Africká zima (2017). Lékařskou péči lidem v Agoku na pomezí Súdánu a Jižního Súdánu.
Celý záznam Rozstřelu s Tomášem Šebkem:
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
