Zatímco Santa Clause podporuje vánoční byznys, na straně dědy Mráze stála ideologie. V padesátých letech minulého století musel Ježíšek zmizet. Do boje v barvách ruského dědy Mráze se v roce 1952 pustil osobně předseda československé vlády Antonín Zápotocký. Dnes vyvolává jeho tehdejší štědrovečerní projev úsměv, tehdy ale znamenal pro Ježíška konec potvrzený z nejvyšších míst.
„Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny. Září dál vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky,“ obracel se k mladší generaci Zápotocký.
„Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl narodit a bydlet v chlévě Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy?“ vykládal v projevu komunistický politik. A sliboval světlé zítřky zbavené Ježíška.
„Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný. Je pěkně oblečený, v beranici a kožichu,“ řekl dále Zápotocký.
Projev si můžete poslechnout v rámci videa o historii tuzemských Vánoc:
7. prosince 2016 |
Rudé hvězdy nad Betlémem
Stejně jako s Ježíškem bylo nutno skoncovat i s celou křesťanskou vánoční symbolikou. „Děda Mráz přijíždí k nám od Východu a na cestu mu září také hvězdy. Nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky,“ hlásal na Vánoce předseda vlády.
Podle historika, spoluautora knihy České Vánoce Petra Koury patří tato Zápotockého řeč k nejznámějším veřejným projevům z doby vlády komunistické strany.
„Bývá opakovaně vyhledáván, přetiskován i reprodukován, neboť se svojí absurditou řadí po bok takových perel, jako je projev Miloše Jakeše v létě 1989 na Červeném hrádku,“ uvádí v knize.
S odstupem času zní Zápotockého slova pro mnohé humorně, je ale třeba připomenout kontext doby. Tři týdny před Vánocemi byl v politickém procesu popraven Rudolf Slánský a deset dalších. Na Pražském hradě mezitím podepisoval Klement Gottwald další tresty smrti a v Kremlu stále vládl Josif Stalin.
Zrušit Vánoce si nedovolili ani komunisté. Od počátku padesátých let se ale snažili zlikvidovat všechny křesťanské, ale i prvorepublikové zvyky provázející oslavu těchto svátků. „Místo po staletí zakořeněných tradic se pokusili společnosti vnutit ateistické sovětské vzory, což se naštěstí nepodařilo,“ uvádí Koura.
Plán tehdejších propagandistů byl jasný. Nadobro vymazat spojitost Vánoc s narozením Ježíše Krista. Ideologie ale šla ještě dále. Nesměly se veřejně zpívat koledy a z veřejných knihoven mizely knihy, kde se oslavovaly Vánoce. Patřila mezi ně i ta o legendárním školáku Kájovi Maříkovi. Příběh chudého chlapce z hájovny, který se modlil, těšil na Ježíška a chodil zpívat na půlnoční mši, se nehodil stejně jako Karafiátovi Broučci.
Stalinovy narozeniny
Komunistický režim si byl dobře vědom, že staré zvyky a tradice je potřeba nahradit něčím novým. V případě vánočních svátků to byla podle Koury skutečnost, že jeho hlavní žijící ikona - Stalin - slavila oficiálně narozeniny pouhé tři dny před Štědrým dnem, tedy 21. prosince.
Nejmohutnější oslavy se uskutečnily už v roce 1949. Ústřední výbor KSČ zřídil speciální vládní výbor, který měl oslavu Stalinových narozenin koordinovat. Jeho předsedou se stal tehdejší ministr informací a osvěty Václav Kopecký.
Místo vánočních témat zaplnily stránky novin oslavné články o „největším příteli československého lidu“ či básně, povídky nebo reportáže z oslav v továrnách. Tvář sovětského diktátora ozdobila dokonce „předvánoční“ číslo dětského časopisu Mateřídouška.
Vyhlášena byla také akce dary pro Stalina, které se shromažďovaly na výstavě v pražském Veletržním paláci. Za týden ji navštívilo osmdesát tisíc lidí. To vše v době, kdy obchody zbožím rozhodně nepřetékaly.
I přes úpornou snahu se Ježíška z českých rodin vyhnat nepodařilo. Veřejnému prostoru vládl děda Mráz, doma ale byl pořád Ježíšek. Veřejná prezentace Ježíška byla znovu povolena v roce 1956. To byla podle některých historiků „odměna“ za to, že byl v Československu klid. Zatímco v Polsku se demonstrovalo a v Maďarsku povstání rozprášily sovětské tanky.
