„Říkal, že tam letí pracovně a že si může vzít jednu osobu s sebou. Tak ať jedu, že mi už bude sedmdesát a aspoň si ještě užiju,“ vypráví drobná žena. „Já byla na dovolené jednou v životě, před čtyřiceti lety v Bulharsku,“ dodává.
Proto neváhala ani minutu. I když nabídka to byla zvláštní. Její rozvedený syn měl dluhy, bydliště má oficiálně na radnici a párkrát měl i problémy se zákonem. O dům v Hrádku nad Nisou rodina před lety přišla kvůli exekuci.
Jiří rozhodně nepatřil k těm, kteří létají obchodně po světě. Naposledy pracoval pár kilometrů za hranicemi v Německu ve sběrně šrotu.
„Říkal, že tu sběrnu na něj převedli a pak ji prý prodal. Tak jsem si říkala, že třeba má prachy z toho,“ vysvětluje matka, proč se syna neptala, kde na „cestu okolo světa“ vzal peníze nebo kdo ji platí.
V květnu nasedli do letadla a odletěli do Bangkoku. V hotelu s luxusními bazény a veškerým komfortem strávili pět dní. Občas však v hotelovém pokoji nebyli sami, žena vzpomíná, jak je navštěvovali cizí lidé.
Po pěti dnech vzali kufry, aby letěli dál. „Cestuji z letiště Suvarnabhumi,“ chlubil se pár minut před odletem Jiří na sociální síti. Airbusem A330 společnosti Qantas mířil s matkou do Aucklandu na Novém Zélandu.
Když přistáli, v příletové hale si je vzali stranou imigrační úředníci. Otevřeli zavazadla a začali je důkladně prohlížet. V tajných schránkách na dně každého kufru nalezli deset kilogramů drog. Matku se synem odvedli do vedlejší místnosti.
„Nerozuměla jsem jim ani slovo, mluvili anglicky, hrozně dlouho trvalo, než přišla překladatelka. Ta mi pak vysvětlovala, že se ptají, jestli vím, že převážím nedovolené léky. Říkala jsem, že jasně, že vím, že tam mám ibalgin a léky na tlak. V tu chvíli to bylo divný, furt koukali na ty kufry a pak je odnesli pryč. Přišli zpátky a že uvnitř byly drogy. Kufry už nám neukázali,“ vypráví důchodkyně.
#BREAKING: $20 million meth seizure at Auckland Airport https://t.co/XJY97qi7hy https://t.co/d9fVmk4UGz
O deset kilo těžší kufry
Tehdy naposledy mluvila se synem. „Kluk mi řekl jediný: Mami, nezlob se na mě, ale já jsem o ničem takovém nevěděl,“ vzpomíná žena a na chvíli se odmlčí. „Já mu věřím, furt mi píše, že není blázen, a kdyby věděl, že jde o drogy, nevzal by mě s sebou,“ říká. Podle ní by Jiří nebyl schopen zorganizovat takový obchod, prý by sotva dokázal zamluvit hotel v Bangkoku nebo objednat letenky.
Dodnes si ale nedokáže vysvětlit, jak k pervitinu přišli. „Muselo to být v tom Bangkoku, z Prahy jsme je rozhodně nevezli,“ přemítá. Kufry byly podle ní na první pohled stejné jako ty, se kterými odlétali z Prahy. Při převážení na váze v Aucklandu však byly o deset kilogramů těžší.
Žena strávila ve vazbě na Novém Zélandu půl roku, v cele byla v místními Novozélanďankami, jedna byla souzena za únos, druhá kvůli drogám.
„Nejhorší bylo, že mě neustále někam převáželi. Když už jsem si pomalu zvykala na prostředí a ženy v cele, odvezli mě jinam,“ říká a vzpomíná na českou lékařku, kterou v jedné z věznic potkala: „Byla to zubařka, chtěla jsem s ní mluvit, a tak jsem psala žádosti o vyšetření s tím, že mě jako bolí zuby. Všechno hrozně dlouho trvalo, až mě ty zuby začaly bolet doopravdy.“
Přestože její syn Jiří matce v dopisech opakuje, že ani on neměl o drogách ponětí, podle vyšetřovatele novozélandské policie Bruce Berryho se k zásilce přiznal. „Tento muž přiznal, že věděl o tom, že dělá něco nezákonného, a nyní za to zaplatí,“ sdělil.
Nezodpovězenou otázkou stále zůstává, kdo Jiřího s drogami vyslal, kdo pervitin i cestu platil a kdo z jeho prodeje měl mít zisk. Mezi lidmi v Hrádku nad Nisou se mluví o jednom z místních podnikatelů, který často létá do zahraničí, do Vietnamu, Thajska a dalších zemí. Právě na něj se Jany K. po návratu domů ptali i čeští protidrogoví policisté. Ukázali jí jeho fotografii.
„A já říkám: No ano, toho znám od malička. To je Péťa,“ vypráví žena. Tohoto muže (jehož identitu MF DNES zná) pak jednou potkala na ulici v Hrádku.
„Říkal, že je rád, že jsem doma. A že se nemám bát, že Jirka přijde také domů, že když nedokázali nic mně, tak jeho musí také pustit,“ popisuje žena. To bylo ještě před soudem, který jejího syna poslal za mříže na 17 let.
Zmíněný podnikatel žije v zahraničí a podle toho, co v minulosti o sobě napsal na sociálních sítích, podnikal v Německu a v Asii. Reportéři MF DNES se ho snažili kontaktovat, muž ale na dotazy zaslané v SMS a ve zprávách na sociální síti nereaguje a jeho profil na Facebooku, kde býval donedávna velmi aktivní, už zmizel. Místo toho byl aktivní profil Jiřího, na kterém se objevily vzkazy, že vše je komplot. U jeho profilového kresleného obrázku stojí latinský slogan „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“.
Objevila se na něm i dvě videa – na jednom někdo projíždí zprávy o zadržení českých pašeráků. Z obrazovky a toho, co vyhledával na internetu, je patrné, že umí dobře německy, jeden z vyhledávačů má uložen i ve vietnamštině. Jeden z posledních vzkazů „Jiřího“ je, že ho vydírají, aby se přiznal k něčemu, co neudělal.
„Už ho nikdy neuvidím“
Jiří K. si nyní odpykává trest ve vězení v Aucklandu a matka mu pomáhá přežít. „Můžu mu poslat na vězeňský účet měsíčně v přepočtu jen 200 novozélandských dolarů, což jsou zhruba tři tisíce korun. Ty já z důchodu neušetřím, proto prodávám na trhu,“ říká. „Na jídlo si Jiří nestěžuje, ale nové boty potřebuje, na ty mu teď šetřím,“ dodává.
Nic víc než posílat peníze pro syna dělat nemůže. „Na to, abych za ním letěla, na to peníze nikdy mít nebudu, v mém věku je to už jasné,“ řekne a po chvilce dodá: „Asi už ho nikdy neuvidím.“
