Zeman podle soudu nezůstal nečinný, rozhodnutí dal najevo nejpozději v dopisu tehdejší ministryni školství Kateřině Valachové. Žaloba na nečinnost proto nebyla odpovídajícím prostředkem k Ošťádalově obraně.
Důležitá je nikoliv forma, nýbrž obsah rozhodnutí, uvedl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček, který je autorem nálezu podpořeného většinou pléna. Rozhodnutí o nejmenování profesorem je podle Šimíčka přezkoumatelné ve správním soudnictví. „Nicméně je vždy třeba volit správný typ žaloby,“ dodal Šimíček.
Soud se vrátí k žalobě na Zemana kvůli nejmenování Ošťádala profesorem |
Prezidentův advokát Marek Nespala rozhodnutí přivítal. „Lze hovořit o velkém úspěchu právního postoje prezidenta republiky v této nešťastné věci,“ řekl Nespala. Ošťádal ani zástupci univerzity se vyhlášení nálezu nezúčastnili.
Tři z patnácti soudců včetně předsedy Pavla Rychetského zaujali odlišné stanovisko a zůstali tak v menšině. Podle nich zákon nedává prezidentovi pravomoc k negativnímu rozhodnutí. Navíc dopis nepokládají za řádné rozhodnutí, jež by ukončilo nečinnost prezidenta. S většinovým rozhodnutím nesouhlasili vedle Rychetského ještě Jan Musil a Jiří Zemánek.
„Mám za to, že správní soudy přiznaly povahu rozhodnutí takovému úkonu prezidenta republiky, který nemá nezbytné formální náležitosti rozhodnutí. Prezident republiky zároveň nemá žádnou ústavní nebo zákonnou pravomoc, na jejímž základě by mohl vydat rozhodnutí o tom, že uchazeče navrženého vědeckou radou nejmenuje profesorem,“ napsal Rychetský.
Ústavní stížnost podal i Fajt
Ošťádal i univerzita podali v září 2016 samostatnou žalobu také proti vlastnímu rozhodnutí o nejmenování Ošťádala profesorem. Městský soud v Praze ji ale opakovaně odmítl pro opožděnost. „Teď je spis opět na Nejvyšším správním soudu v Brně,“ řekla mluvčí městského soudu Markéta Puci.
Podpis prezidenta se dříve považoval za samozřejmý, spíše formální krok. Zeman však měl k Ošťádalovi výhrady kvůli jeho údajným někdejším kontaktům s komunistickou Státní bezpečností.
Soud zamítl žalobu Fajta na prezidenta kvůli nejmenování profesorem |
Ošťádal se spolu s univerzitou neúspěšně obrátil na Městský soud v Praze a poté na Nejvyšší správní soud s nečinnostní žalobou. Oba správní soudy dospěly k závěru, že prezident nezůstal nečinný, dopis ministryni z ledna 2016 pokládaly za jasně vyjádřený projev vůle.
Podle ústavní stížnosti však prezident dopisem jen informoval ministryni, že „v rámci svých vnitřních úvah dospěl v blíže neurčené době k rozhodnutí o nejmenování docenta Ošťádala profesorem“. Podle stížnosti je nutné požadovat od státních orgánů, aby rozhodovaly v předepsaných formách.
Společně s Ošťádalem Zeman nejmenoval ani ředitele Národní galerie Jiřího Fajta a Jana Eichlera z Vysoké školy ekonomické. Fajt se rovněž bránil neúspěšnou žalobou a poté podal ústavní stížnost.
Městský soud v Praze bude projednávat ještě třetí Ošťádalovu žalobu. Tentokrát se domáhá určení, že prezident postupoval nezákonně, když Ošťádalovi a Univerzitě Karlově nedoručil své rozhodnutí o nejmenování profesorem.
Ošťádal komentuje spolupráci s StB:
21. září 2016 |
