Starosti ji činí především sourozenci Adam a Lukáš. Jsou si totiž, mnohdy k nerozeznání, podobní. „Ve třídě je to ještě dobré, protože nesedí spolu. Na tělocviku nebo někde venku, si je ale často pletu,“ přiznává kantorka.
Ta už je za 18 let ve školství zvyklá na ledacos, ale tři páry sourozenců ve třídě ještě neměla. Tato raritní situace s sebou přináší řadu výhod i nevýhod. „Zkrátí se mi třídní schůzky a konzultační hodiny, protože mám o tři rodiče méně,“ dává do placu s úsměvem na tváři jeden z plusů nastalé situace.
Taky je podle ní fajn, že když si jedno z dětí zapomene třeba pomůcky, okamžitě přispěchá na pomoc se svým pouzdrem jeho sourozenec. „Celkově se často jeden za druhého umí postavit a pomoci si. Třeba v páru, kde je holčička a chlapec, tam je to asi nejvíce vidět. Ona je taková rozumnější,“ sleduje učitelka.
Výhodou i nevýhodou v jednom je to, že první třída s 26 dětmi s převahou chlapců se i díky přítomnosti dvojčat nemusela ve školních lavicích dlouho otrkávat. „Je hned vidět, že to v ní více žije. Tím, že má těch šest dětí ve třídě svého sourozence, tak nejsou tak bázliví, jsou aktivní, víc se hlásí,“ vysvětluje Pavlína Kováčiková.
Jednovaječná dvojčata se rozsadila sama
S větším švitořením v lavicích souvisela i nutnost dvojčata rozsadit. „Kdyby seděla vedle sebe, nedělalo by to dobrotu. U jednovaječných dvojčat je to pak téměř nutnost, ale ty jsem ani rozsadit nemusela,“ říká pobaveně učitelka s tím, že když Adam a Lukáš přišli první den do školy, zamířili na jiná místa ve třídě. „Je možné, že dostali takový pokyn od rodičů. Každopádně jsem jim za to vděčná, i za to, že nechodí do třídy ve stejných věcech,“ vysvětluje učitelka.
Vzhledem k jejich podobě by se totiž měla jen máločeho chytnout. „Jednu dobu jsem je poznala podle zubů. Jednomu uprostřed chyběl jeden a druhému dva, ale už oběma chybí dva, takže zase občas tápu,“ vysvětlila kantorka.
Vůbec spolupráce s rodiči je pro kantory v takových případech zásadní. A učitelka z bohumínské základky si pochvaluje, že rodiče už ví, jak na své ratolesti. „Třeba když děti platí za něco ve škole peníze, tak mi je jednou dává jeden ze sourozenců a příště zase ten druhý. To je fajn, děti si pak nezávidí,“ dodala Kováčiková.
Samy děti si přítomnost svých sourozenců ve třídě užívají. „A to máme ještě na škole staršího bráchu,“ chlubí se na závěr návštěvy jedné zajímavé bohumínské třídy malý Adam.
