Aktuálně nejvyspělejší země bývalé Jugoslávie musela na cestě za svým snem také sáhnout k jednostrannému referendu, po které následovalo jednostranné vyhlášení nezávislosti. Ovšem se šestiměsíčním odkladem a nabídkou jednání s ostatními republikami.
Tento manévr měl ve skutečnosti jen poukázat před mezinárodním společenstvím na srbskou neochotu jednat, a tím dodat snahám o nezávislost potřebnou legitimitu na mezinárodním poli. A o něco podobného se nyní pokouší vláda katalánská.
Oddechový čas, jenž Puigdemont svým úterním vystoupením získal, má dát mezinárodnímu společenství prostor, aby se do konfliktu vložilo a donutilo obě navzájem nekomunikující vlády zasednout ke společnému jednání. Jako rovný s rovným, což je samo o sobě pro španělskou vládu zcela nepřijatelné.
Jiří PešekKatalanista a hispanista. Pracuje jako překladatel a doktorand na FF MU v Brně. Zabývá se katalánskou historií, politikou, kulturou a literaturou. Dění v Katalánsku podrobně monitoruje na svém blogu a Facebooku. |
Puigdemont tak zároveň celému světu dokázal, že jeho strana je naopak dialogu nakloněna až do poslední chvíle. Katalánskou poslední nadějí je tak už dlouho viditelná snaha vtáhnout do celého konfliktu Evropskou unii.
Jak je ale vidno ze středečních událostí, EU je stále věrna tvrdé linii španělské vlády a jediný tlak, který směrem do Madridu vyvinula, je poukázání na nutnost řešení konfliktu v rámci španělské ústavy či její změny. Ve svém středečním projevu Rajoy konečně vyložil kartu v podobě již proslaveného článku 155 a cynicky učinil vstřícné gesto směrem do Barcelony, která má nyní pět dní na to, aby totálně rezignovala na úterní deklaraci nezávislosti. V opačném případě má vzhledem k vágnosti článku 155 španělská vláda bianco šek na jakýkoliv další zásah do katalánské autonomie.
Katalánsko musí být nezávislé, řekl Puigdemont. Chce jednat s Madridem |
Karty jsou tedy nyní rozdány poměrně jasně. Za katalánskou vládou zatím nestojí jediný zásadní mezinárodní hráč a na opravdové vyhlášení nezávislosti si pravděpodobně netroufne. Naopak Rajoy s EU za zády bude donucen maximálně k jednání o změně ústavy. A jak víme, taková jednání přece nelze uspěchat. Rajoy tak v klidu získá čas na dotažení svého mandátu a bude doufat, že vášně okolo katalánské nezávislosti opadnou. A k žádné reformě ústavy nakonec stejně nedojde.
Jinými slovy - slovinská cesta může být v katalánském případě alternativou jen coby expresní linka. Katalánsko nebude mít šest měsíců a možná ani šest neděl na to, aby se pokusilo udělat poslední krok k nezávislosti země.
