Je to příběh jako vystřižený z románů magického realismu. Příběh Babylónské věže, která se měla stát schodištěm do ráje konzumu, ale místo toho je z ní spirála do pekla hospodářského rozkladu a diktatury. Zlověstný zikkurat, tropický Barad-dûr, z něhož režim Nicoláse Mádura kontroluje zbankrotovanou zemi.
El Helicoide je dnes sídlem tajné policie SEBIN (Servicio Bolivariano de Inteligencia Nacional), a ta má v poslední době napilno. Venezuelou už několik měsíců otřásají nepokoje proti Madurovým diktátorským choutkám, jejichž posledním projevem bylo rozpuštění parlamentu ovládaného opozicí a ustavení vlastního sboru zákonodárců (více zde).
Maduro zoufalou ekonomickou situaci země, kterou sužuje hyperinflace a v níž se nedostává základních potravin a léků, svádí na imperialistické síly a sabotéry. Protesty tvrdě potírá, od začátku roku při protivládních demonstracích zahynulo přes 120 lidí. Cely v kriminálech tajné policie praskají ve švech.
„El Helicoide je metaforou moderní venezuelské éry a všeho, co se stalo špatně,“ říká kulturní historička Celeste Olalquiagaová, která o pozoruhodné stavbě napsala knihu Downward Spiral: El Helicoide’s Descent from Mall to Prison.
Architektonické veledílo
Příběh El Helicoide se začal odvíjet v polovině 50. let. Venezuele tehdy tvrdou rukou vládl generál Marcos Pérez Jiménez, který z ropného boomu financoval stavbu dálnic, mostů a velkorysých vládních budov. Caracas měl předstihnout americká velkoměsta a stát se Mekkou moderní architektury.
Její vrcholnou ukázkou měl být drive-in obchodní dům obtočený spirálovitou dráhou, po níž by zákazníci mohli vyjet autem až na střechu. Mělo zde být 300 luxusních butiků, před každým z nich dvě parkovací místa. Plány počítaly s obřím kinem, bazénem, pětihvězdičkovým hotelem a diskotékami. Výroby kupole pro vrcholek budovy se ujal slavný architekt a vynálezce Buckminster Fuller.
„Celý komplex byl navržen jako urbanistická plastika, architektonické veledílo, které přirozeně zapadá do rytmu okolních kopců,“ napsal později jeden z autorů projektu Dirk Bornhorst. „Je to jeden z nejdokonalejších výtvorů, který kdy vzešel z mysli architekta,“ rozplýval se básník Pablo Neruda. Salvador Dalí se nabídl, že obstará vnitřní výzdobu.
Prokletí Tarpejské skály
Na konci 50. let se stavba zadrhla. Generál Jimenéz byl svržen a projekt, nad kterým držel ochranou ruku, přišel o podporu státu. Peníze došly, dodavatelé nedostávali zaplaceno a obchodníci, kteří si v obchodním domě předplatili místa, investora zažalovali. Developerská firma nakonec zkrachovala a nedostavěný El Helicoide převzal v roce 1976 stát.
Venezuelská krizeMADURO: Máte hlad? Jezte králíky TRUMP: Amerika uvalila tvrdé sankce VALENCIA: Pokus o vojenskou vzpouru LUISA ORTEGOVÁ: Maduro se zbavil vzpurné prokurátorky CARACAS: Madurův parlament poprvé zasedl ANALÝZA: Jak přivést ropnou velmoc na mizinu OBRAZEM: Pestré štíty demonstrantů KORUPCE: Na hladu vydělává armáda |
Zlé jazyky dnes tvrdí, že El Helicoide byl od začátku prokletý projekt a připomínají, že vyrostl na kopci jménem La Roca Tarpeya - tedy na Tarpejské skále, z níž ve starověkém Římě shazovali odsouzence na smrt.
Vláda dlouho nevěděla, co s gigantickým betonovým šnekem dělat. Na konci 70. let sem nastěhovala stovky lidí, kteří při sesuvech půdy přišli o střechu nad hlavou. Netrvalo dlouho a z El Helicoide se stal slum, v němž v otřesných hygienických podmínkách žilo více než deset tisíc lidí a kde kvetla prostituce a obchod s narkotiky.
Semeniště bídy a zločinu bobtnalo tři roky, než ho úřady nechaly násilím vyklidit. Chvíli se uvažovalo, že zde vznikne muzeum antropologie. Úřady oslovily i architekta původního projektu Jorge Romera Gutiérreze, z něhož tou dobou byl zahořklý muž, který do svého snu investoval tolik peněz, že málem zkrachoval.
Gutiérreze se zařekl, že do El Helicoide už nikdy nevstoupí. „Byl příliš starý a unavený, aby ještě choval nějakou skutečnou naději. Pamatuji si, jak mi říkal: ‚Je to prokleté, nebudeš schopný s tím něco udělat‘,‘“ vzpomínal později Alberto Sato, který měl monstrum uprostřed rozrůstajících se slumů adaptovat na muzeum.
Gutiérrez měl pravdu, z muzea sešlo. V El Helicoide se v polovině 80. let usadila tajná policie, která odsud měla perfektní rozhled po Caracasu. „Důstojníkům se líbilo, že mohou jako James Bond zajíždět autem až do kanceláře,“ píše Celeste Olalquiagaová.
V kobkách karibského Stalina
Spodní patra El Helicoide začala fungovat jako cely a mučírny. Prvním doloženým vězněm byl astrolog José Bernardo Gómez. Provinil se tím, že z postavení planet vyčetl smrt tehdejšího prezidenta Rafaela Caldery (netrefil se, Caldera zemřel až v roce 2009). Gómeze následovaly stovky lidí a tajná služba v El Helicoide zůstala i po nástupu Hugo Cháveze, otce současného socialistického režimu a Madurova předchůdce.
„El Helicoide je venezuelské centrum mučení. Je to peklo na zemi,“ řekl listu The Guardian opoziční aktivista Rosmit Mantilla, který zde byl vězněn dva a půl roku. Vězni jsou podle něj podvyživení a kobky přeplněné. El Helicoide sice vypadá mohutně, zdání ale klame - je to jen betonová skořápka „nasazená“ na skálu.
„Jsou tam nejméně tři místnosti určené k mučení. Nemohli jsme spát, celou noc jsme slyšeli výkřiky,“ popisuje Mantilla, který shromáždil svědectví o tom, jak agenti současného režimu mučí vězně elektřinou, věší je ke stropu za končetiny a strkají jim hlavu do výkalů. Dnes se podle lidskoprávní organizace Una Ventana a la Libertad v celách pro 80 lidí tísní asi tři sta vězňů.
Z futuristické stavby, která se měla stát oslavou venezuelského pokroku, je dnes symbol zkrachovalých ropných snů a nastupující diktatury. Ostatně Nicolás Maduro se v neděli pochlubil, že vypadá jako jeden z nejhorších tyranů v historii. „Někteří lidé říkají, že jsem karibský Stalin. Vždyť já tak vypadám: podívejte se na profil mého obličeje,“ prohlásil podle agentury TASS v televizi.
