Imperiální mág Ku-klux-klanu David Duke hrdě cválá vstříc soše generála americké občanské války Roberta E. Leea. U té ho konfederačními prapory vítají zástupci sjednocené alternativní pravice provolávající hesla o nadřazenosti bílé rasy. Teď si vezmou zpátky svoji zem.
Tak nějak vypadá alternativní realita v hlavách některých současných nacionalistů v USA. Nebo spíše přání. Skutečnost je odlišná. Minulou sobotu se u altánku v americkém Bostonu, jedné z bašt tamního liberalismu, sešla hrstka konzervativců, kteří chtěli hájit svobodu vyjádření. Desítky tisíc protidemonstrantů je před začátkem shromáždění vypískaly. Přívrženci extremistického hnutí Ku-klux-klan (KKK) nedorazili. Na revoluci to tedy moc nevypadá. Ani obraz skupinky zhrzených zastánců starých pořádků ve stínu masivního davu liberálů však neodráží skutečný stav americké společnosti.
V Bostonu demonstrovala krajní pravice, postavily se jí desetitisíce lidí |
V poslední době často slýcháme, že USA se ocitly na pokraji nové občanské války. Důkazem má být srpnový útok extremisty, který v Charlottesville najel autem do davu levicových demonstrantů a zabil jednoho člověka, i černošské nepokoje, které tu a tam vypukají v amerických městech. Všechno to zavinil neoliberalismus, rasismus i politická korektnost a výsledkem je chaotická vláda Donalda Trumpa, který společnost nadále rozděluje. Vyberte si – nespletete se.
USA však ozbrojený střet Jihu se Severem – nebo dnes spíše tažení konzervativního vnitrozemí na kosmopolitní velkoměsta představující progresivní hodnoty – nečeká. Přesto je společnost výrazně rozdělena. Nápadně to připomíná začátek rekonstrukce po občanské válce mezi lety 1865 až 1877.
Ta doba patří k nejchaotičtějším obdobím historie USA. Na jejím počátku byla snaha o nalezení společné řeči mezi názorovými postoji, které proti sobě ještě nedávno vedly občanskou válku. A na konci zmar.
KKK je tu stále
Rasismus a etnická nesnášenlivost jsou v USA na pochodu. Stále. Nejde o nové fenomény, jen jsou teď víc vidět a zbaběle se vezou na současné vlně populismu. Hnutí KKK, které hlásá nadřazenost bílé rasy, si však nevymyslel prezident Trump. Vzniklo na protest proti budoucímu uspořádání USA, jak ho načrtl Kongres v čele s vítěznými republikány po občanské válce. Kromě teroru na afroamerické populaci se jeho agendou stal nacionalismus, konkrétně suverenita členských států USA proti centrální vládě.
Jednalo se o rozhodující důvod, proč se státy Jihu rozhodly odtrhnout od Severu. A šel tehdy ruku v ruce s rozhodnutím jižanských států zachovat otrokářství. Taková byla realita občanské války.
Sochy prapradědečka patří do muzea, souhlasí potomek generála Leeho |
Dnes se ke Ku-klux-klanu a dalším choromyslným buňkám bělošské nadvlády, které adorují tu Hitlera, tu leninistické pojetí státu, hlásí tisíce Američanů. Ve skutečnosti jich asi bude o něco víc. V době největší slávy měl KKK až 6 milionů členů.
Ještě větší počet Američanů má však dnes opět pocit, že o nich rozhoduje někdo zvenčí proti jejich vůli. Ten jde ruku v ruce s frustrací ze špatně placené práce. Pokud o ni konzervativní Američané zaměstnaní ve výrobním sektoru ještě nepřišli. Jako hromosvod jim slouží přistěhovalci nebo nelegální imigranti. Cizinci je mají s prací připravit i o současný styl života. Mnozí politici a média tento obraz živí, a tak není divu, že do ulic vyšli i extremisté, kteří ještě donedávna provolávali rasistická hesla jen v klubových stodolách.
Sny o bělošské nadvládě z hlavy imperiálního mága Ku Klux Klanu, velkých důstojníků a draků – tak si mezi sebou členové stále říkají – však nejsou pohádkou. Teror na lidech i institucích byl a je tvrdou realitou rekonstrukčního období i současné Ameriky. I nedávné najetí vozem do skupiny demonstrantů vyšetřují úřady jako teroristický čin.
Do toho Spojenými státy otřásají útoky nábožensky a kulturně motivovaných extremistů, kteří jednají s odvoláním na teroristické organizace jako Islámský stát nebo z vlastního fanatismu. Jedním z nich byl útok na gay klub v Orlandu na Floridě loni v červnu, při kterém Omar Mateen povraždil 49 lidí.
Terorismus má mnoho nových podob, ale i historické předobrazy. Před tím, že „tací, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat“, varoval třeba španělský myslitel George Santayana. Dodnes je považován za jednu z klíčových postav americké filozofie.
