„Kdyby tohle udělali lidé v Egyptě, byli by zastřeleni,“ myslí si Ibrahim Ali, devětadvacetiletý Egypťan, který se do Německa přistěhoval v roce 2011, o radikálech, kteří v pátek a sobotu rozpoutali válku v ulicích Hamburku při příležitosti konání summitu zemí G20. „Stát poskytuje všechno: bydlení, podporu v nezaměstnanosti a vzdělání. Přesto tihle lidé nejsou spokojeni. Nechápu to,“ dodává Ali.
On a dva další migranti ze Sýrie a Egypta dění sledovali z restaurace s blízkovýchodním jídlem, kde pracují. „Jsou šílení. Nemůžu uvěřit svým očím,“ řekl dvaatřicetiletý Mohammed Halabi, Syřan, který do Německa dorazil před 18 měsíci. „Mají tak nádhernou zemi a oni ji ničí,“ dodává nechápavě.
Halabi svou lámanou němčinou vysvětluje, že summit G20 sledoval jen kvůli tomu, aby byl v obraze, pokud by světoví lídři přišli s nějakým řešením pro válku v Sýrii. Přiznává, že jeho očekávání byla nízká, i tak byl nespokojen, když se dozvěděl o příměří v jihozápadní Sýrii. „Je to vtip. To nemůžou myslet vážně,“ rozčiluje se. „Jednoduše se zajímají jen o své vlastní zájmy v Sýrii a na Blízkém východě,“ dodává.
Když neobsluhoval v restauraci, seběhl Halabi na náměstí, kde měli radikálové postaveny barikády, aby si vyfotil policii s vodními děly. „Tohle je nic. Nebojím se. Bomby padající ve vaší čtvrti, to je děsivé,“ vysvětluje Syřan, že už zažil leccos horšího.
Když se ulice vyprázdnily a po bojích tu zbyl jen nepořádek, vlastníci obchodů vyšli ven, aby sečetli škody. Všichni se shodně zlobili na kancléřku Angelu Merkelovou, že summit uspořádala v jejich přístavním městě.
„Je to hrůza, co se tu stalo. Ale neviním demonstranty. Většina jsou adolescenti, kteří nevědí, co dělají. A mnoho z nich byli cizinci. Pojedou domů a my se musíme vypořádat s tím nepořádkem,“ líčí osmadvacetiletá učitelka Sandra Janowitzová.
Narozdíl od rodných Hamburčanů se Halabi na kancléřku nezlobí. „Bez ní bych tu ani nebyl,“ připomíná, že to byla právě Merkelová, kdo umožnil příchod mnoha z uprchlíků.
