Kuba je nejen ostrovem svobody, ale i ostrovem lásky. Když se pružné mulatky začnou vlnit v rytmech rumby či mamba, vášniví mladíci zapomínají na Fidela a snadno se nechávají unést vlnou testosteronu. Slunce praží, v krvi rozverné mládeže koluje rum a z každého póru jejich těla prýští chtíč. Zásadní otázka zní: kde ho ukojit?
Až do ekonomické krize v 90. letech k tomuto účelu sloužily státní „motely lásky“, ve španělštině „posadas“. Jenže když se rozpadl SSSR a komunistický režim přišel o finanční podporu z Moskvy, laciné azyly pro milence si už nemohl dovolit podporovat. Z řady z nich se staly úkryty před hurikány.
Volné místo na trhu sice zaplnili soukromí podnikavci, jejich služby si však většina sexuchtivých Kubánců nemohla dovolit. Pronájem klimatizovaného pokoje s lednicí a pohodlnou postelí na tři hodiny vyjde na pět dolarů (115 korun), což na Kubě představuje šestinu průměrného měsíčního platu.
Úřady v Havaně nyní rozhodly, že opět otevřou pět státem provozovaných motelů lásky. Měly by být levnější než služby poskytované soukromníky a pomohou lidem potýkajícím se s notorickou bytovou krizí.
BBC připomíná, že v jednom bytě často bydlí několik rodin. Státem sponzorované hodinové hotely mají přispět i k tomu, že souložící páry zmizí z havanských parků či slavného bulváru Malecón.
První „posadas“ se v centru Havany otevřely na sklonku 19. století. Komentátor deníku Trabajadores uvádí, že Kubánci dodnes vzpomínají na „žhavé polibky a volání portýra, který milence upozorňuje, že jejich čas už vypršel“.
