Helmut Kohl se hned po usednutí do kancléřského křesla v roce 1982 musel vyrovnávat s ekonomickou krizí v tehdejším západním Německu. Kohl mimo jiné snížil sociální dávky, zasáhl do přebujelého byrokratického aparátu a omezil práva odborů.
Zemřel bývalý německý kancléř Helmut Kohl, architekt sjednocení země |
Kancléřův recept na krizi zafungoval, německá ekonomika stabilně rostla až do pádu železné opony. Jím naordinovanou ozdravnou kůru v podobě úsporných opatření a vládních škrtů koneckonců používá vláda spolkové republiky dodnes.
V době kolapsu Sovětského svazu ale Kohl stál před větším ekonomicko-politickým hlavolamem než střednědobě nakopnout domácí hospodářství díky úlevám pro silné německé podniky. Kohl v roce 1990 krajanům žijícím na východě přislíbil, že „jejich krajina bude vzkvétat“. Jeho slib však brzy narazil na ekonomickou realitu zaostalého východního Německa.
Milionáři bez práce
Nekonkurenční východní průmysl padl kvůli deindustrializaci během několika měsíců na kolena. To vedlo ke skokovému navýšení nezaměstnanosti a protestům proti Kohlovi. Míra nezaměstnanosti začala přitom na západě kvůli jeho probyznysovým opatřením stoupat již na konci prvního mandátu. Když nezaměstnanost začala klesat, přišlo sjednocení a počet nezaměstnaných se vyhoupl na 11 procent.
Jedním z Kohlových nejkontroverznějších kroků potom bylo nahrazení mimo východ země bezcenné marky západoněmeckou markou v kurzovním poměru 1:1. To ještě více přitížilo nevýkonným východním podnikům, které musely začít vyplácet mzdy v mnohem silnější západní marce. Východní Němci ale Kohlovým rozhodnutím přes noc až pohádkově zbohatli.
Socialistickým plánováním pochroumaný východ doháněl vyspělejší západ i přes masivní přerozdělování peněz z rychleji běžících zemí pomalu. Kohl navíc kvůli dotování chudší části země čelil kritice voličů. Současnost ale dává Kohlovým krokům za pravdu - Německo je dnes ekonomický tahoun celé Evropy.
Euroarchitekt s touhou sbližovat víc a víc
Kohlovy kroky doma svým způsobem předpověděly i další ubírání sjednoceného Německa na celoevropské úrovni. Jeho klíčovým politickým rozhodnutím byl boj za více propojenou Evropskou unii. A cestou k ní nebylo nic jiného než společná měna. Kohl prosadil euro i přes silnou vlnu domácí kritiky. Jím podepsaná Maastrichtská smlouva stála na začátku cesty ke zrušení marky, kterou euro nahradilo na konci Kohlova posledního volebního období v roce 1998.
„Toto je nejvýznamnější rozhodnutí od sjednocení Německa a možná jedno z nejpozoruhodnějších rozhodnutí tohoto století,“ řekl Kohl po ustanovení eura domácí měnou. Pro mnohé je však společná evropská měna symbolem současných problémů EU.
Z outsidera státníkem, hřmotný kancléř nadchl Sověty i USA |
„Navíc byla pod jeho vedením přijata nevhodná a snadno porušitelná pravidla pro členy eurozóny,“ napsal jeden z Kohlových kritiků v Česku politolog Petr Robejšek. Někteří totiž v maastrichtských kritériích spatřují trojského koně v podobě ekonomicky slabších zemích hlasujících v tvrdém jádru monetární unie. „Tragédií Kohlovy evropské politiky je rozpor mezi úctyhodnými záměry a jejich realizací,“ dodal Robejšek. Podle Ulricha Bartse z Deutsche Welle je přijetí eura a vznik Evropské centrální banky Kohlovým klíčovým dědictvím.
Kohlova snaha po větší a větší integraci stála i za jeho politickým koncem. Kancléřova popularita strmě klesla poté, co se Němci zalekli obřích účtů, které si vyžádalo ekonomické spojení východu se západem. Volby v roce 1998 vyhrála sociální demokracie v čele s Gerhardem Schröderem.
Nejdéle sloužící německý kancléř však zůstal myšlence co nejužšího sbližování věrný i potom. „V německé historii toho není mnoho, na co můžeme být pyšní,“ řekl po prohře. „Přes všechnu nelibost a rozhořčení mám ale veškeré důvody k tomu pyšný být. Není nic lepšího, než být pyšný na německou jednotu.“
Průřez politickým životem Helmuta Kohla:
16. června 2017 |
