S Milanem Lasicou bylo možné si popovídat před besedou s diváky o návštěvách Ostravy, která dodnes patří k pravidelným štacím. Jeho vzpomínky přitom možná i trochu překvapivě sahají až do dětství.
Milan Lasica
|
„Když mi bylo deset let a chodil jsem do páté třídy, měli jsme družbu s některou ze zdejších škol. Díky tomu jsem se poprvé podíval do Ostravy. Název školy si sice už nepamatuju, ale bydlel jsem u jednoho žáka a dobře si pamatuji, že se jmenoval Jenda Šlosek. Naše družba byla tak silná, že jsme tehdy dokonce sfárali i do dolu a mě pověřili, abych tam pronesl krátký projev,“ vzpomíná Lasica.
„Takto spřátelený pobyt, to bylo mé první setkání s Ostravou. Teprve až po dlouhých letech jsem do ní začal jezdit jako účinkující v divadelních představeních. Hráli jsme v krásném starém, ale i v novém a moderním Divadle Petra Bezruče. Vždycky jsme přenocovali buď v hotelu Atom nebo Chemik,“ dodal známý herec.
V publiku bylo asi i hodně Slováků
Návštěvy Ostravy sice tehdy byly krátké, ale možná o to intenzivnější, a vždy podle něj přinesly něco pozitivního. „Ostrava měla velmi dobré publikum - a navíc se zdálo, že je v obecenstvu i hodně Slováků. Později jsme začali hrávat v takovém velkém kulturním domě (dnešní Dům kultury města Ostravy, pozn. red.). Nedávno jsme v něm opět hostovali. Myslím si tedy, že moje kontakty s Ostravou budou i nadále vzkvétat a budu do ní i nadále jezdit s hostujícími představeními,“ přeje si.
Do Ostravy zavítal také v době, kdy byl na Slovensku v nemilosti.
I když ve městě nikdy neuzavřel žádné trvalé přátelství, dočkal se z jeho strany podpory. „Bohužel se mi v Ostravě za dobu našich hostování nepodařilo získat nějaké trvalé přátelství. Pamatuji si však, že když nás vyhnali ze Slovenska a my jsem se Satinským tehdy byli v takzvaném českém exilu, hráli jsme také v Ostravě. Při té příležitosti se na nás přišel podívat slavný ostravský komik Josef Kobr. Bylo to od něj velmi pěkné, že nás podpořil,“ popisuje.
Lasica zmiňuje i další jméno: „Vím, že tu začínal Jan Kačer a celý silný ročník, který posléze založil Činoherní klub v Praze. S Kačerem se samozřejmě znám, ale ne z Ostravy.“
Ostrava má hezké náměstí
Lasicu dodnes mrzí, že na nějaké větší poznávání Ostravy nikdy nebyl čas. V těch několika málo dnech měl však i přesto možnost důkladněji poznat alespoň některé ostravské divadelní sály nebo hotely, většinou „ozdobené“ průmyslovými jmény.
Milan Lasica (vlevo) se svým dlouholetým hereckým partnerem Júliem Satinským v roce 2000.
„Často jezdíme pouze na otočku. Když však máme více představení, tak samozřejmě zůstaneme a přenocujeme v už zmíněném hotelu, který se kdysi jmenoval Chemik. Odtud pak není daleko do centra a moc se mi líbilo zdejší hlavní náměstí, na kterém se vyjímá stará radnice s charakteristickou věží. Dokonce jsem navštívil Ostravu na pozvání Eduarda Hrubeše, který tu natáčel pořad Neváhej a toč. To je ale asi všechno, co bych mohl k Ostravě říci. Vlastně se až divím, že je toho tolik,“ říká s úsměvem.
Do večera auto od popílku
A nakolik tehdy vnímali se svými kolegy Ostravu jako město horníků, které bylo označováno za ocelové srdce Československa?
„Brali jsme to tak, a nejen to. Dokonce jsme tím byli přímo poznamenáni. Vzpomínám si, že když jsem do Ostravy přijel se svým čerstvě nalakovaným autem, tak do večera bylo posypáno drobnými částečkami. Říkalo se tehdy, že pokud si člověk v Ostravě obleče ráno bílou košili, tak večer už je téměř černá. Dnes už to však zřejmě neplatí.“
Při návštěvě těšínského festivalu pak Milan Lasica na závěr svého povídání prozradil, že i k tomuto městu se váže jedna jeho vzpomínka. „Český Těšín pro mě není neznámou. Zúčastnil jsem se v něm mimo jiné i divadelního festivalu a za představení Cyrano z Bergeracu nám dali cenu.“
