RECENZE: Revoluce se nekoná. Depeche Mode sedí na svém černém trůně pevně
Kde je revoluce? pějí Depeche Mode v singlu uvádějícím jejich nejnovější desku Spirit. Středeční pražský koncert ukázal, že v synthpopovém království někde hodně daleko. Zpěvák Dave Gahan sedí pevně na svém trůně a svým poddaným v černém dál vládne - je jedno, zda se u toho zrovna kroutí v tradičních lascivních pózách, jen tak před mikrofonem olizuje svůj knír sňatkového podvodníka či si za zvuku heroinového vyznání Barrel of a Gun svléká sako a ukazuje tetování.
Před tisíce diváků v pražském Edenu nastoupila britská kapela přesně v slibovaných 19:45, úvodní projekce s pochodujícíma nohama připomněla vizuál nejnovějšího alba; však se také zahajovalo jeho první skladbou Going Backwards.
Kritické hlasy, zda bude z novinky vůbec co brát, umlčela kapela okamžitě, po Going Backwards hned přišla úderná So Much Love, později večer následovaly bluesová Poison Heart a samozřejmě v úvodu zmíněná Where’s the Revolution.
K nejlepším momentům večera však z nového materiálu přispěla kapela z britského Basildonu pomalou Cover Me, do nadoblačných výšin song hnala projekce ukazující Gahana jako nablyštěného astronauta nastupujícího do rakety a mířícího ke hvězdám. V kontextu několikaminutového instrumentálního finále nabídli Depeche Mode svým fanouškům skutečně kosmický zážitek.
Projekce nenuceně zpříjemňovaly hudební prožitek, píseň Wrong doplnil motiv rádiových vln snad v narážce na Joy Division, Enjoy the Silence pak překvapivě statické záběry na různě nasvícená domácí zvířata.
Koncert provázela přísná bezpečnostní opatření:
Z novějších alb zazněla A Pain That I’m Used To ve zvláštní discoverzi, temnou desku Ultra reprezentovala vedle Barrel of a Gun ještě balada Home, kterou Martin Gore podal bezchybně ve své tradiční pěvecké vsuvce. (Zde je i přes vděčné reakce některých fanoušků dlužno dodat, že jeden song v Goreově podání na koncert by asi stačil.) V přídavcích dále potěšila coververze Bowieho hitu Heroes.
Depeche ModeGlobal Spirit Tour Eden Arena, 24. května 2017 |
Po technické stránce zněl koncert skvěle, snad jen závěrečná Personal Jesus se trochu slila do jednolité hmoty zvuků. Za finále večera tak lze spíše považovat předchozí rockovou I Feel You naservírovanou s tak strojovou přesností, že i na Gahanově tváři bylo s posledním tónem možné číst spokojený úsměv.
Celkovému vyznění koncertu by samozřejmě v případě Depeche Mode prospěla úplná tma - hrát více než hodinu temné songy za světla není to pravé, což se jasně ukázalo po deváté hodině, kdy se během stařičké Everything Counts konečně zešeřilo. I publikum v přítmí reagovalo lépe, což určitě nebylo způsobeno jen větší koncentrací hitů v druhé polovině.
S tím toho však Gahan a spol asi příliš dělat nemohou.
SetlistGoing Backwards, So Much Love, Barrel of a Gun, A Pain That I’m Used To, Corrupt, In Your Room, World in My Eyes, Cover Me, A Question of Lust, Home, Poison Heart, Where’s the Revolution, Wrong, Everything Counts, Stripped, Enjoy the Silence, Never Let Me Down Again + Somebody, Walking in My Shoes, Heroes (David Bowie cover), I Feel You, Personal Jesus |
Tipy z televizního programu
Recenze: Padesát odstínů svobody 20 %, Řekni to psem 50 %, 300: Vzestup říše 40 %, Krvavá nevěsta 60 %, Vyšehrad: Fylm 55 %, Sherlock Holmes 60 %, Mimi šéf 60 %, Lítám v tom 80 %, Shrek: Zvonec a konec 70 %, Lady Bird 75 %, 22 výstřelů 60 %, Případ Goldman 60 %, Zakleté pírko 40 %, Pán prstenů: Návrat krále 80 %, Gran Turismo 55 %, Annette 60 %, Temné kouty 60 %
Klíčová slova: Všechnopárty, Možná přijde i kouzelník, James Bond
Seriály: Stíny v mlze, Jedna rodina, Iveta, Doktor Martin
Eurovizi vyhrál nebinární Švýcar Nemo. Nizozemce vyloučili za „výhružný pohyb“
Ve švédském Malmö rozhodli o vítězi letošní Eurovize. Stal se jím švýcarský nebinární zpěvák Nemo....
Zemřel Vlastimil Harapes. Baletní mistr Národního divadla i českých filmů
Ve věku 77 let zemřel tanečník a herec Vlastimil Harapes. Dlouhá léta byl sólistou baletu Národního...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Plné divadlo i bazilika. Nad rakví Postlerové mluvila dcera, Töpfer i Šťastný
S herečkou Simonou Postlerovou se v prostorách Divadla na Vinohradech rozloučili kolegové i...
Kolegové se po mně vozili, ale zpětně jsem za to vděčný, říká Filip Kaňkovský
Premium Kvůli vrozené oční vadě se stal prototypem záporňáků. Seriál Zoo však spektrum jeho rolí obohatil...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
RECENZE: Pekelné déjà vu. Rammstein po dvou letech opět rozpálili pražské Letňany
Premium Téměř na den po dvou letech se na pražské Letiště Letňany vrátila německá industriálně metalová...
Nehrál, prostě byl. Uhrančivý Jean Gabin nesnášel slávu, miloval život v ústraní
Jeden z nejpopulárnějších evropských herců své doby Jean Gabin se narodil 17. května 1904 v Paříži....
Cirkus je o soudržnosti. Naučil mě být týmový hráč, říká tanečník Bubeníček
Premium Pochází z cirkusové rodiny, měl být akrobatem jako jeho rodiče, ale kolem jedenáctého roku se vydal...
VIDEO: Bohdalová dojala Lucernu. Na premiéře Svaté oslavila 87 let kariéry
V neděli Česká televize uvede nový film s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli Svatá. Zvaní už jej však...
RECENZE: Tvrdě i něžně. Třetí album Billie Eilish podtrhuje její výjimečnost a autenticitu
Bývá-li třetí deska ustanovující, pak v případě Hit Me Hard And Soft můžeme s čistým svědomím...