Fotografii připomněla iDNES.cz 1. května. Tomáš Hradílek, který transparent před třiceti lety držel, neznal autora. Věděl, že jeho kolega, nyní již zesnulý Rudolf Bereza, snímek dostal anonymně poštou. Redakce proto vyzvala čtenáře, aby se autor fotografie přihlásil. Ozval se Ľubo Bechný ze Žiliny (více o příběhu protirežimního transparentu čtěte zde).
Tajemství snímku z 1. květnaNa výzvu redakce ohledně autorství fotografie z 1. května 1987 reagovali tři lidé. Mimo Ľuba Bechného se ozval i Vít Pelikán, podle něhož snímek fotil Tomáš Vážan. Třetí člověk tvrdil, že transparent nelze držet takto napnutý a jedná se o fotomontáž. Redakce iDNES.cz kontaktovala Janu Vážanovou, která má archiv Tomáše Vážana. Uvedla, že má pochybnosti o jeho autorství, protože byl v té době už hodně nemocný. Zcela vyloučit, že před třiceti lety transparent fotil, ale nemohla. Vážanův archiv navíc není uspořádaný tak, aby bylo možné v dohledné době potvrdit, zda takový nebo podobný snímek obsahuje. Ona sama si jej nevybavila. Rozhodli jsme se tedy publikovat vzpomínku Ľuba Bechného i navzdory tomu, že Bechný podle svých slov negativ zničil a druhou fotografii vyrobenou z negativu už také nemá. Rovněž je problematické jeho tvrzení o tom, že v potenciálně nebezpečné situaci předal (poslal) „závadnou“ fotografii neznámému člověku. Ověřit Bechného výpověď není stoprocentně možné. Přesto považujeme příběh za natolik zajímavý, že jsme se rozhodli jej zveřejnit. |
Uvedl, že si jako vysokoškolák odsloužil rok základní vojenské služby v Sochorových kasárnách v Olomouci. Na útvaru měl privilegium používat místní fotokomoru a fotit mimo kasárna. Fotoaparát značky Kijev si vzal s sebou i do prvomájového průvodu, kam vojáci povinně museli.
Málo bdělá StB
„Dofotil jsem film, založil nový, kouknu a nevěřím vlastním očím. Na kraji chodníku nějací lidé drželi transparent s nápisem: Charta 77 vybízí k občanské kuráži. Přiložil jsem foťák k oku, zaostřil, cvak, cvak. A pak jsem se snažil zamotat mezi lidi na druhé straně chodníku. Měl jsem pocit, jako by mě viděl celý svět. Pozoroval jsem, co se bude dít. Po chvíli přišli nějací civilisté k lidem, kteří drželi transparent, začali s ním škubat a odvedli ty dva ‚opozičníky‘ pryč,“ popsal vznik fotky.
V kasárnách pak vyvolal oba filmy a fotky. Snímky transparentu však uložil k nevyvolaným papírům. Týden se nic nedělo a pak ho zavolala bezpečnost. Neví, zda to byla StB, nebo řádní vyšetřovatelé. Ptali se, zda na prvomájových oslavách fotil. Řekl, že ano, ale odevzdal jen první film, kde fotka transparentu nebyla.
Tajemný řidič autobusu
Znovu si myslel, že tím to pro něj skončilo. O další týden později se však ohlásila návštěva na vrátnici. „Venku ně mě čekal chlapík, že chce se mnou mluvit. Řekl, že on je jeden z těch, co drželi ten transparent, a viděl mě fotit. A proč jsem na policii lhal. Krve by se ve mě v té chvíli nedořezal, je to provokace, co je to? Rovnou do kasáren si dofrčí chlapík a zná moje jméno,“ vzpomínal Bechný.
Muž mu řekl, že pracuje jako řidič autobusu. Chtěl po něm snímek, protože jejich focení nevyšlo. „Po návštěvě jsem měl bobky, nespal jsem celou noc. Byl to on, nebo agent StB? Z fotky se to nedalo identifikovat, tvář držícího člověka zakrývaly jiné tváře v popředí. Rozhodl jsem se fotku poslat a negativ zničit,“ uvedl Bechný. Jeden snímek tedy měl poslat Berezovi a druhý rodičům, kteří jej ukryli tak důkladně, že už ho po návratu z vojny nenašel.
Ľubo Bechný fotografoval i po návratu na Slovensko. Do redakce zaslal mimo jiné své snímky z návštěvy Václava Havla v Žilině. Tomáši Hradílkovi pak prostřednictvím redakce předal knihu Dvanásť statočných, kterou vydal, editoval a také do ní autorsky přispěl. Jedná se o rozhovory s dvanácti osobnostmi. Z Čechů jsou zastoupeni kardinál Miroslav Vlk a Jakub Schwarz Trojan, který mimo jiné pochoval v roce 1969 Jana Palacha.
Tajemství prvomájové fotografie
