O Recyklus je tedy zájem. Co přijde potom?
Na Nový rok budeme mít koncert s Janáčkovou filharmonií v ostravském Gongu. O aranže se postará Honza Lstibůrek. Bude to škola i pro mě, protože se pořád snažím hudebně dovzdělávat. Lákají mě synťáky, na což je ale potřeba ovládat klaviaturu, a to zatím neumím.
Takže další deska bude se syntezátory?
Mám nějaký materiál, různé pokusy za poslední rok a půl a v podstatě by to deska mohla být. Líbí se mi to, ale možná je to až „za roh“. Nerad bych naznačoval směr, kterým už třeba dál nepůjdu. Navíc je fajn nemuset k desce dál něco vysvětlovat, což bych tady asi musel. Brutálně mnou zarezonoval Jakub Čermák alias Cermaque a jeho deska Neboj. Líbí se mi ten „špinavý“ mnohovrstevný folk, pro mě představuje velký přínos českému písničkářství. Navíc je to básník. Nenávidím tahle srovnávání, ale intelektuálním jazykem mi připomíná Vladimíra Mertu.
Už se dá říct, kdy přetavíte tohle hledání formy třeba v singl?
Výsledkem už je písnička Dobré ráno. I když kapelová aranž, jak ji lidi můžou znát z rádia nebo z koncertů, je zase jiná.
V čem?
Ve zkušebně jsem začal experimentem, nahrával jsem jednotlivé struny přes různé efekty a z těchhle nahrávek složil doprovod. Do toho jsem si začal psát text a vylezlo z toho Dobré ráno. Celé takové klidnější, rozněžnělé, ale chybí tam pádný refrén. Tak jsem to nahrál znovu a s kapelou a v refrénu je lidem na koncertech rázem do skoku. To je ta moje kapela Cílová skupina. Oživuje mě i písně.
Minulý týden jste vystoupil na pražském Václavském náměstí na demonstraci proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi. Co vás k tomu vedlo?
Já k Zemanovi a Babišovi přistupuju jako k učitelům. Učí mě trpělivosti a toleranci. Nehodnotím už lidi jako jenom zlé, nebo jenom dobré. Všichni máme spoustu stránek, proto se snažím naslouchat tomu, co kdo říká, pozorovat, co kdo dělá, a z toho si vytvořím názor. S názory, slovy, činy a politickou i společenskou kulturou, kterou zastupují zmínění pánové, se neztotožňuji ani za mák, neboť mi připadá manipulativní, štvavá, agresivní a sebestředná. Můj úhel pohledu mi nenabízí stránky, s nimiž bych rezonoval, jako že je s nimi třeba sranda, když je mejdan, nebo jsou dobří tátové. Bohužel jako občan s jejich výkony spokojen nejsem, a proto jsem na Václaváku byl. Potěšilo mě, že zde přítomný dav nepřijal jejich rétoriku a vstřícně diskutoval s oponenty, kteří tam byli. To je podle mě cesta – nebýt jako oni, čímž teď myslím kohokoli z našich „zaměstnanců“ napříč politickými spektry. Nebuďme jako oni a mluvme spolu, pak nebudeme manipulovatelná masa. Sdílet své názory a být otevřen názorům druhých, to je demokracie, ne?
S tím souvisí i „kauza“ Babiše v zákulisí několika majálesů. Mezi hudebníky se rozpoutala diskuse, že by bylo vhodné bojkotovat akce, s nimiž má ministr financí něco společného. Budete to nějak řešit?
Zjišťujeme, jestli akce, na kterých bychom měli hrát, nefinancuje Agrofert, kterého se Andrej Babiš podle mě vzdal jen naoko, respektive ve prospěch kandidatury na ředitele nového, výnosnějšího podniku – České republiky. Například už potvrzenou účast na festivalu Mezi ploty jsme vyřešili tak, že si nevezmeme honorář. Protože jeho peníze prostě nechceme.
