Mitatová se s Ahmedem Khalilem seznámila v roce 2013 na internetové stránce Muslima.com. Khalil žil v té době v Británii a Mitatová v něm viděla možnost, jak nastartovat svou vysněnou kariéru v módním průmyslu. Několik měsíců po internetovém dvoření se Khalil vydal do Maroka a rodiče Mitatové požádal o ruku jejich dcery.
Odjel bojovat do Sýrie, po návratu bral dávky. Nejsem Belgičan, ale muslim, říká dnes |
„Byl to úplně normální člověk,“ vzpomíná Maročanka, která kvůli vyznání svého nastávajícího změnila styl oblékání. Upnuté kalhoty a trička vystřídaly dlouhé volné šaty. Novomanželé po svatbě odcestovali do Dubaje, později pak do afghánského Džalálábádu, kde se potkali s Khalilovou rodinou. Mitatová zde zůstala asi měsíc a pak se vrátila do Maroka. Její manžel odcestoval za prací do Dubaje, píše server CNN.
Krátce na to Khalil oznámil manželce, že získal nové pracovní místo v Turecku. „Řekl mi také, že společně pojedeme na dovolenou,“ vzpomíná Mitatová. Dovolená však měla nečekaný průběh. Místo cesty do jednoho z mnoha turistických resortů bylo jejich cílem město Gaziantep na hranicích se Sýrií. Muž, který mluvil pouze turecky, je údajně odvezl do velkého domu plného mužů, žen a dětí. Ostatní ženy Mitatové řekly, že je čeká cesta do Sýrie.
Do srdce chalífátu
Když si začala stěžovat, její manžel byl neoblomný. „Jsi moje žena a musíš mě poslouchat,“ odvětil. Mitatová se prý pokusila kontaktovat tureckou pohraniční stráž. Když se však její konvoj dostal k hranicím, vojáci začali střílet. Lidé vyskákali z aut a hranice překročili po svých. Úkryt našli v nedalekém městě Džarábulus, kde se potkali s dalšími lidmi, kteří směřovali do chalífátu. Mitatová zde potkala Brity, Kanaďany, Francouze i Belgičany.
Zrozeny pod vlajkou chalífátu. Děti bez dokumentů čelí temné budoucnosti |
Khalil ji na krátkou dobu opustil, protože musel absolvovat bojový výcvik. Mitatová v té době zjistila, že je těhotná. Islámský stát vyslal jejího manžela krátce po výcviku do boje o město Kobani. Na bojišti zemřel hned první den. Islámský stát vdovu přesunul do jednoho ze svých zařízení pro ženy, které v boji přišly o muže. Mitatová zde porodila syna Abdulláha.
Vedení Islámského státu se v té době potýkalo s postupující ofenzivou kurdských sil. Mitatové údajně nařídili, aby se znovu provdala a přestěhovala se do bezpečnější oblasti Sýrie. Za muže si vzala kamaráda svého zesnulého manžela. Nejprve ji odvezl do města Manbidž, později jejich kroky vedly do bašty islamistů Rakká. Mitatová zde manžela opustila, protože jí nedovolil vycházet z domu.
V té době začala poprvé přemýšlet o útěku. Měla však strach. Od ostatních žen slyšela, že při útěku musí člověk za sebou nechat vše včetně dětí. V případě dopadení hrozily kruté tresty. Islamisté navíc své ženy drželi dál od obyčejných Syřanů, kteří by jim mohli s útěkem pomoct. Mitatová se nakonec musela pod tlakem Islámského státu potřetí vdát. Za muže si vzala Abú Abdalláha al-Afgháního.
Útěk a sen o Británii
Islamisté popisovali život v Rakká jako ráj na zemi. Realita však byla jiná. „Bylo to, jako kdyby člověk zemřel. Vždy jsem měla strach, pořád jsem slyšela bomby a výstřely,“ popisuje. Postupem měsíců začalo ve městě docházet jídlo, pravidelně vypadávala elektřina i dodávky pitné vody. Navzdory krušným podmínkám Mitatová znovu otěhotněla a porodila holčičku jménem Maria.
Ráj na Zemi? Rychle jsme vystřízlivěli, říkají zběhové z Islámského státu |
S narozením druhého potomka se definitivně rozhodla, že se pokusí o útěk. Poté, co Abú Abdalláh zemřel při bojích severně od Rakká, Mitatová prodala všechen rodinný majetek a peníze použila na uplacení pašeráků, kteří ji měli převézt až k pozicím kurdských ozbrojenců. Ti ji předali bezpečnostním složkám, které ženu vyslechly.
Nyní Mitatová i s dětmi přebývá v jednom z uprchlických zařízení na severu Sýrie. Její otec se snaží apelovat na marocké úřady, aby jeho dceři pomohly domů.
Mitatová však doufá, že by mohla najít lepší život ve Velké Británii. Spoléhá na to, že její první manžel měl britské občanství. Variantou je pro ni také cesta do Austrálie, kde by mohla žít s matkou svého posledního manžela Abú Abdalláha. „Nevím, kde skončím. Netuším to, protože je můj život v troskách,“ říká Maročanka.
Islámský stát čelil už několikrát kritice za násilí vůči ženám. Svět oblétlo například video z roku 2014. Radikálové z Islámského státu zveřejnili záběry, které podle všeho zachycují ukamenování ženy v syrském Hamá:
21. října 2014 |
