Chaphekarová si na osudný den pamatuje s až pozoruhodnou přesností. Jako letuška měla 22. března 2016 absolvovat let do Newarku ve státě New Jersey. Den předtím přiletěla do Bruselu z Bombaje. Nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k tragickým událostem. Chaphekarová dorazila na hlavní bruselské letiště. O pár sekund později budovou otřásl první výbuch.
Vzpomínka na útoky v metruTrvalou připomínkou, že každý den je třeba žít naplno, se pro Sophii, dívku původem z Tchaj-wanu, staly loňské teroristické útoky v Bruselu. Kolem ní samotné tehdy smrt u schodů ze stanice metra Maalbeek prošla velmi těsně. Loni to v soupravě metra na Maalbeeku vypadalo, že všichni v mobilech čtou zprávy o dění na bruselském letišti, vzpomíná Sophie. "Vystoupila jsem a když jsem se dostala ke spodnímu konci schodů, pamatuji si jen obrovský hluk za sebou, vlna horka mě srazila na zem a všechno bylo na vteřinu oranžové," popisuje dívka. Vyběhla do schodů a do protější budovy, kde začala shánět pomoc. "Až na toaletě, kam jsem si šla umýt krev z rukou, jsem zjistila, že mám černý obličej a hodně spálené vlasy, jako bych zrovna vylezla z komína," pokračuje. Na ulici pak viděla zkrvavené lidi se zraněními, která byla horší než její. "Pak nás evakuovali. Brečet jsem ale začala, až když jsem se konečně dostala do bytu, dozvěděla se o obětech a uvědomila si, jak snadno jsem to mohla být i já," dodává Sophie. Zdroj: ČTK |
Odvážná letuška chtěla pomáhat zraněným, její kolegové a kolegyně ji však zadrželi. „Lidé začali utíkat všemi směry. Ti, kteří nemohli najít cestu k východu, utíkali směrem k nám. Plakali a křičeli,“ vzpomíná. Na útěk se dala i ona, běžela směrem ke skulptuře od Oliviera Strebellea, která zdobila hlavní odletovou halu. V tu chvíli ji na zem srazil druhý výbuch, píše CNN.
„Letěla jsem několik metrů. Dopadla jsem na nohy a pak jsem zkolabovala,“ popisuje 41letá letuška. „Koukala jsem kolem, ale kvůli kouři nebylo nic vidět,“ vypráví. Nemohla se postavit na nohy. Do jedné ze sedaček jí pomohl až voják, který zasahoval v místě útoku. Měla těžké popáleniny a zranění nohou. Když čekala na ošetření, snažila se povzbudit ostatní přeživší.
O dvě a půl hodiny později ji jedna ze sanitek přivezla do nemocnice v Antverpách. Lékařům poskytla kontakt na svého manžela. Věděla, že zprávy o útocích se rychle dostanou domů do Indie. Nechtěla, aby si o ni její nejbližší dělali starosti. V tu chvíli netušila, že rodina už dávno ví, co se jí stalo. Mnohá média totiž použila fotografii zraněné letušky jako hlavní snímek při informování o útocích v Bruselu.
Umělý spánek a ztráta paměti
Lékaři Chaphekarovou uvedli do umělého spánku. Dlouho ji nemohli stabilizovat. Problém dělal hlavně chirurgy přehlédnutý kus kovu, který se na rentgenových snímcích tvářil jako kost. Z umělého spánku se probudila až v polovině dubna. Zprvu netušila, jak se v nemocnici ocitla. Až o pár dní později se jí začala vracet paměť.
Tehdy poprvé spatřila svou fotografii z útoků. Nemohla uvěřit, jak bezbranně na ní působí. „Jako letuška jsem zvyklá nejprve pomáhat ostatním. V tu chvíli jsem se však cítila bezmocná, nebyla jsem schopná pomáhat,“ popisuje.
Rychle se šířící snímek vyfotila Gruzínka Ketevan Kardavaová, která byla v době útoků také na letišti. Obě ženy se po několika měsících spojily a před středečním výročím se osobně setkaly. Kardavaová vzpomíná, že po útocích vyfotila 11 snímků. Fotka Chaphekarové se nejprve sdílela na sociálních sítích, o pár hodin později už opanovala většinu světových médií.
Nidhi Chaphekarová na pietní akci v Bruselu.
Rekonvalescence nebyla pro Chaphekarovou lehká. „Bylo to těžké. Nemohla jsem chodit. Každý den jsem se musela prát s novým problémem. Řekla jsem si však, že se nevzdám,“ popisuje. I rok po útocích ji stále čeká několik operací. Je však odhodlaná se vrátit zpět do práce. „Je to moje vášeň. Až budu zdravá, chci zase létat,“ tvrdí.
Ve středu se osobně účastnila pietních akcí v Bruselu. Minutu ticha držela přímo na zdejším letišti, kde před rokem málem přišla o život.
