Rusové vzkřísili hlasy cara a Lenina, zánik impéria mapují den po dni

Lenin ze švýcarského exilu plánuje revoluci, v Rusku panuje hlad a nespokojenost, car však blížící se bouři nevnímá. Tak situaci v Rusku před sto let rekonstruuje internetový projekt, díky němuž tisíce lidí nyní prožívají revoluční rok 1917.

„Po celou dobu jsem doufal, že zaujmeš kurz, jejž ti ukazují lidé, kteří ti jsou věrní a milují tuto zemi nikoliv ze strachu, ale protože věří, že vědí, co je správné. Události však ukazují, že tvoji rádci nadále vedou Rusko - a tebe - do jisté záhuby,“ napsal přesně před sto lety Mikuláši II. jeho bratranec, velkokníže Alexandr Michajlovič Romanov.

Do únorové revoluce, carovy abdikace a ustavení prozatímní vlády zbýval měsíc, do bolševického převratu tři čtvrtě roku. Ruské impérium se léta zmítalo ve vleklé krizi, ekonomika byla v katastrofální situaci a zemí se šířily hlad a bída. Situaci ještě zhoršila první světová válka, ruský monarcha si však blížící se tsunami zřejmě neuvědomoval - nebo nechtěl uvědomovat.

Ve svých banálních deníkových záznamech věnoval největší pozornost počasí, procházkám s rodinou, slavnostním recepcím či nachlazení následníka trůnu. „Slunečno, minus 14 stupňů. Vyšel jsem si na krátkou vycházku,“ poznamenal si počátkem ledna muž, který se na úsvitu moderní doby stále choval jako absolutistický vládce. O rok a půl později byl mrtvý; bolševici ho i s jeho rodinou zastřelili.

Zkáza impéria den po dni

Deníkové záznamy a korespondenci cara, ale i dobové postřehy ruských politiků, bolševiků žijících v exilu, představitelů znesvářených evropských mocností či význačných umělců nyní tisíce lidí hltají na internetu. Umožnil jim to internetový Projekt 1917, který den po dni rekonstruuje průběh revolučního roku a ukazuje, jak se ze zahnívajícího impéria stala laboratoř socialistických ideálů.

Web projektu připomíná sociální síť, na které si například Lenin před pár dny ze švýcarského exilu stýskal, že „rozhodujících bitev nadcházející revoluce“ se už nedožije. Lev Trockij z Ameriky zase píše: „Tak jsem v New Yorku, pohádkově prozaickém městě kapitalistického automatismu, v jehož ulicích triumfuje estetika kubismu a v srdcích morální filozofie dolaru.“

Skandální film

Rusové řeší film o pletkách cara a baleríny

Zarytý pacifista Romain Rolland pláče, že se Spojené státy přidaly k „pohřebnímu tanci“ a zapojily se do války, německý císař Vilém II. hrozí, že Angličany pomocí ponorkové války srazí na kolena. A kníže Felix Jusupov ve vyhnanství vzpomíná, jak zavraždil Rasputina: „Vystřelil jsem. Rasputin zařval jako zvíře a svalil se pozadu na medvědí kožich“.

Projekt 1917 nabízí také dobové kurzy rublu, ceny masa a mouky, či údaje o počasí, které před sto lety panovalo v Moskvě a Petrohradu. Katastrofální situaci v zásobování přibližují tehdejší novinové články: „V Moskvě nastala nová krize - bramborová. Množství brambor je každý den menší a zdaleka nedostačuje každodenní potřebě. Ceny brambor neustále rostou,“ psal například na sklonku roku 1916 Kommersant.

„Přichází bouře“

Historický projekt je dítětem Michaila Zygara, někdejšího ředitele liberální televize Dožď. Kromě ruského webu existuje i jeho poněkud chudší anglická verze, uživatelé mohou příspěvky sledovat také na Facebooku či ruské sociální síti VKontakte. Tvůrci si zakládají na primárních zdrojích a faktu, že je nijak neinterpretují. „V archivech jsme vypátrali mnohé texty, fotografie a filmy, které dříve nespatřily světlo světa,“ chlubí se na svém webu.

Smrt Rasputina

Věštba „svatého čerta“ se do roka naplnila.

Kouzlo projektu spočívá také v tom, že revoluční rok sledují v reálném čase. Uživatelé nemohou poskočit v čase dopředu, maximálně se mohou vrátit nazpátek. „Pokud se chcete do té doby skutečně vžít, musíte zapomenout, jak to všechno skončilo,“ vysvětlil webu economist.com odborný konzultant projektu Kirill Solovjev z Ruské akademie věd.

Projekt 1917 tak mimochodem poukazuje na lidskou neschopnost vnímat dějiny tvořící se kolem nich. Staré říše se hroutí a na jejich troskách rostou nové, člověk to však vidí až s odstupem času. Jedním z mála lidí, kteří před sto lety vytušili nastávající katastrofu, byla například ruská básnířka a jeptiška Jelizaveta Skobcovová. Na počátku února 1917 si poznamenala:

„Po celé ruské zemi, ve vydýchaných vagonech i v pohodlných bytech, v kruté metropoli na severu i nekonečných stepích na jihu se mezi lidmi nese zvěst: ‚Přichází bouře‘. Přesto nikdo nespustil kotvu, nikdo nevykasal plachty. A různorodý ruský lid rozprostřený po všech městech a vesnicích nechce ten vítr zastavit. Dusná atmosféra posledních let sevřela jeho srdce, jedovaté výpary krve zatemnily jeho rozum.“