„Dívám se na to jako na moje neomluvitelné selhání. Jsem si vědom, že jsem tím ublížil spoustě lidem, a nejvíce mě na tom trápí neodčinitelnost a nevratnost toho činu,“ kál se Mikuš před Obvodním soudem pro Prahu 6 za vraždu své milenky.
Opustit brány ruzyňské věznice, kde při výkonu trestu pracuje jako knihovník, by mu mohlo pomoci vzorné chování. Mikuš uvedl, že díky tomu mohl strávit přibližně dvacet dní na svobodě, což je nejvyšší kázeňská odměna pro vězně. Během trestu navíc studoval na teologické fakultě a získal bakalářský titul. Kvůli studiu mohl opustit vězení v dalších až patnácti případech.
U soudu také tvrdil, že krom zaměstnání konzultanta by na svobodě docházel pomáhat jako dobrovolník do ústavu sociální péče. „To je bezproblémový člověk,“ řekl na Mikušovu adresu jeho právní zástupce Jaroslav Ortman. „Je snad jediný, nebo jeden z mála vězňů v Česku, který vystudoval vysokou školu, a počet opuštění věznice byl poměrně vysoký,“ chválil Mikuše před novináři advokát.
Ví, co má říkat a jak působit, aby dosáhl svého, míní znalec
Obraz zcela napraveného zločince však Mikušovi trochu zakalil znalec z oboru psychologie Petr Navrátil. Uvedl, že u Mikuše neproběhla plná sebereflexe. Poukázal na to, že vrah hovořil o svém selhání, ale jeho jednání bylo zcela vědomé.
Podle znalce je Mikuš inteligentní a může kalkulovat ve vlastním zájmu. „V rámci té vysoké sociální inteligence on velmi dobře ví, co má říkat. To znamená, že se musí odfiltrovat něco, co je jeho formálním, zevním sebeobranným postojem, kdy ví, jak má vypadat, co má říkat, jak se má chovat, aby prosadil ty své zájmy, od reality, která je skrytá,“ vysvětlil znalec.
„Byl zcela příkladný občan, než se dopustil brutální vraždy,“ odvětil Navrátil na otázku, nakolik brát při rozhodování v potaz Mikušovo vzorné chování ve věznici. Nicméně pravděpodobnost recidivy znalec ohodnotil ve svém posudku jako nízkou, což je druhý nejnižší stupeň.
Zda se Vladimír Mikuš dostane z vězení dřív než vyprší celý jeho trest, se rozhodne až v březnu. Předsedkyně senátu Iva Diepoltová úterní jednání odročila, protože chce ještě vyslechnout dva lidi, kteří se za Mikušovo propuštění zaručili. „Poslechneme si, jakým způsobem by chtěli tu záruku plnit,“ řekla soudkyně.
Tělo vyplavalo jen pár dní před soudem
Marcelu Sekáčovou začali její příbuzní pohřešovat v únoru 2007. Lékař Vladimír Mikuš, její milenec, se ztratil zhruba ve stejné době. Policisté zjistili, že telefony této dvojice se naposledy hlásily do sítě z okolí Orlické přehrady.
Mikuš byl později podezírán z vraždy. Jelikož se však nenašlo tělo, nakonec ho soud uznal vinným jen z ublížení na zdraví s následkem smrti. Dostal šestiletý trest, proti verdiktu se ale odvolal a doufal, že Vrchní soud v Praze ho obžaloby zprostí. Jen několik dní předtím ale na Orlíku vyplavala bedna, v níž policisté našli tělo Sekáčové. Později si proto Mikuš vyslechl trest za vraždu.
„Obžalovaný se pravděpodobně domníval, že spáchal dokonalý zločin, hrál si s vyšetřovateli, byl si jist, že unikne,“ uvedl soudce Petr Braun, když odůvodňoval nový verdikt. Vrah dostal v roce 2008 14 let.
Shrnutí celého případu, který inspiroval i filmové scénáristy:
