„Na včerejší den do smrti nezapomenu. Za jedno: byla to poslední neděle, co jsem doma. A za druhé: tolik jako včera jsem se ještě nikdy nenaplakala.“
Psal se 12. leden 1942 a dvanáctiletá Hana Kohnová líčila svůj předchozí den. Po tomto zápisu následovaly už jen dva, poté i s celou rodinou odjela transportem do Terezína.
Hanička Kohnová patřila mezi 2 604 Židů, kteří museli opustit své domovy a třemi transporty ve dnech 18., 22. a 26. ledna 1942 odjet z Plzně do Terezína. Nevrátila se ona ani nikdo jiný z rodiny.
Příběh Kohnových v neděli v plzeňské synagoze vyprávěl Karel Řežábek, který vzpomínkovým setkáním provázel.
Konce války se dožilo jen něco málo přes dvě stovky Židů deportovaných z Plzně. Mezi nimi předsedkyně Židovské obce Plzeň Eva Štixová (rozhovor s ní čtěte zde), které bylo v lednu 1942 jen několik měsíců, nebo úspěšná cembalistka Zuzana Růžičková, která 14. ledna oslavila devadesáté narozeniny.
Růžičková prošla čtyřmi koncentračními tábory, v Terezíně zemřel její tatínek.
„Mě s maminkou převezli do Osvětimi, odkud jsme se dostaly jen zázrakem. Několik dní před tím, než jsme měly jít do ‚plynu‘, přišla invaze spojenců a oni potřebovali rychle lidi do hořícího Hamburku,“ vzpomínala před několika lety v rozhovoru pro MF DNES.
Odsud i s maminkou putovala do vyhlazovacího tábora Bergen-Belsen. „Zaplaťpánbůh se mnou byla pořád maminka, to mi pomáhalo, byla neskutečně statečná,“ uvedla.
Uprchl z Osvětimi, do konce války se musel skrývat
Podle Radovana Kodery, fotografa a pedagoga, který se tématem holocaustu zabývá, je příběh Zuzany Růžičkové a její maminky výjimečný v tom, že dokázaly přežít i po deportaci z Terezína.
„Většina těch, kteří přežili, zůstali v Terezíně,“ říká Kodera s tím, že se to týkalo i Evy Štixové.
Konce války se dočkala i se svou maminkou díky tomu, že nebyly nikam deportované. „Maminka jí vyprávěla, že do transportu měly několikrát jít, ale kvůli tomu, že Eva byla pokaždé nemocná, neodjely,“ líčí Radovan Kodera.
Známý je i příběh Plzeňana Vítězslava Lederera, jemuž se s pomocí esesmana v hodnosti rottenführera podařilo uprchnout z Osvětimi. Dostal se zpět do Plzně, podařilo se mu předat i informace o tom, co se v Osvětimi děje. Do konce války se poté musel ukrývat.
Shromáždění „Židé a křesťané společně...“ se koná v Plzni od roku 2008, kdy v době tohoto výročí chtěli městem a kolem synagogy pochodovat extremisté.
