Ruský prezident Vladimír Putin přednesl ve čtvrtek 1. prosince 2016 tradiční poselství k Federálnímu shromáždění RF. Jde svého druhu o zprávu o stavu země, ve které hlava státu shrnuje výsledky vývoje společnosti za poslední rok a vymezuje priority dalšího rozvoje. Bylo to už třetí poslání, se kterým hlava státu předstoupila před spojené parlamentní komory v situaci, kdy se Ruská federace musí vyrovnávat s hospodářskou krizí a mezinárodní izolací.
Vladimír Votápek Analytik Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
To jistě nebyla jednoduchá situace, ale Vladimir Vladimirovič se s ní vyrovnal s elegancí sobě vlastní. Skutečné problémy země pokud možno opominul, nebo je zlehčil a naopak patřičně zdůraznil pozitivní momenty posledního vývoje. V celkově klidném a smířlivém tónu se soustředil na pronášení obecně správných tezí, jako byla například myšlenka, že Rusko potřebuje nestranné soudnictví, případně že v mládeži je budoucnost společnosti. Takové výroky v sobě vždy nesou jakýsi automatický pozitivní náboj. Většinu posluchačů potěší a nikoho neurazí.
Jaké byly hlavní momenty vystoupení Vladimíra Putina? Hned z počátku svého projevu konstatoval, že Rusko musí vyřešit řadu problémů a to ve složitých podmínkách. To se mu nejlépe podaří, pokud se sjednotí kolem vlasteneckých principů. Vedení země nechce nikomu nic vnucovat, nebo se vracet do minulosti, ale nikomu nedovolí urážet národnostní cítění druhých. To platí i pro inteligenci, která rozhodně nemá právo vyvyšovat se nad druhé.
Hlavní je zachovat klid a stabilitu. Cožpak by bylo možné řešit problémy, pokud by stát měl slabou vládu bez důvěry občanů? Země zná z vlastní historie, co společnosti přinášejí velké otřesy, jako byla například říjnová revoluce v roce 1917. Takových věcí se musí Rusko vyvarovat.
Čarování s realitou
Připadají Vám takové výroky nejasné a chybí vám souvislost se zmíněnou „řadou problémů“, se kterou se musí země vyrovnávat? Máte dojem, že pan prezident mlží, místo toho, aby pojmenoval skutečné obtíže a navrhl cestu k jejich řešení? V tom případě jste pochopili žánr Putinova vystoupení hned na první pokus.
Další část vystoupení byla věnována rozvoji lidského potenciálu, kam pan prezident zahrnul například zdravotnictví a školství. Vyjádřil svou radost nad poklesem novorozenecké úmrtnosti a slíbil zavést do nemocnic vysokorychlostní internet, na což vláda alokuje 3,3 miliardy rublů. Za to se mu dostalo potlesku přítomných. Znamená to snad, že je ruské zdravotnictví v dobré kondici?
Určitě ne. Vzhledem k tomu, že v Rusku je dnes více než milion HIV pozitivních pacientů, počet nakažených trvale roste už od roku 2005 a podle slov ministryně zdravotnictví může za čtyři roky vzrůst na 250 procent dnešního stavu, to spíš vypadá, že má Rusko ve zdravotnictví docela vážný problém. Ale kdo by si kazil den rýpáním se v takových maličkostech, že?
Následovala ekologie a ekonomika. Zde pan prezident konstatoval, že hlavní příčinou hospodářských problémů Ruska nejsou zahraniční sankce, které mimochodem zemi prospěly. Třeba takový agrární sektor přímo kvete, vždyť Rusko má dnes větší příjmy z vývozu potravin, než z vývozu zbraní. A aby se ekonomika dále rozvíjela, je nutné bojovat s korupcí, ponechat více prostoru soukromé iniciativě podnikatelů, nechat živnostníky v klidu pracovat. Samozřejmě bylo vzpomenuto i na vědu.
Menšinová zahraniční politika
Vnější politice bylo věnováno relativně málo prostoru a to, co bylo řečeno, bylo výrazně smířlivější než v loňském projevu. Putin sice odsoudil pokusy o vnější nátlak, které se údajně projevily například v tzv. dopingovém skandálu (více zde), ale i z toho je možné vyjít pozitivně. Rusko prostě vybuduje vyspělý systém boje s dopingem.
Pan prezident také potvrdil, že RF je připraveno zlepšovat spolupráci se Spojenými státy i dalšími západními zeměmi – mimo jiné proto, aby bylo možné účinně bojovat s terorismem. Tedy pokud jsou k tomu připraveni i zahraniční partneři, rozumí se. I zde byl Vladimír Putin odměněn potleskem.
Jak by také ne, vždyť od posluchačů v sále jsme nemohli čekat, že by si připomněli jinou pravdu – tedy že vyloučení ruských lehkých atletů z olympiády nebylo ani tak pokusem o nátlak na Kreml, jako projevem snahy uchovat alespoň relativní čistotu sportu v situaci, kdy Rusko prokazatelně, systematicky a s podporou státu využívalo doping k vylepšování vlastních sportovních výsledků.
Také hospodářské sankce proti Moskvě zavedly západní země ne proto, že by chtěly Rusku škodit, ale spíše jako symbolický projev odsouzení toho, jak Kreml hrubě a bez skrupulí porušoval mezinárodní právo, ohrozil mezinárodní mír, anektoval území země, jejíž celistvost se slavnostně zavázal chránit a fakticky proti ní vede nevyhlášenou válku.
Samostatnou kapitolou je Putinova snaha o další restart – ať už se Spojenými státy, s Japonskem nebo s kýmkoli dalším. To je vyzkoušená taktika, jejíž základní složkou je, aby Západ zapomněl na dosavadní kremelské hříchy a začal budovat vztahy „od čistého stolu“. A tím Rusku umožnil, aby pravidla znovu porušilo v okamžiku, který bude pro Moskvu výhodný.
Řečnické umění Putina
Jak hodnotit vystoupení pana prezidenta? Určitě šlo o skvělou ukázku řečnického umění. Ten, kdo nechce přemýšlet do hloubky, si může z jeho více než hodinu trvajícího projevu odnést závěr, že situace v Rusku sice není ideální, ale dá se vyřešit, pokud jeho obyvatelé zachovají jednotu, budou se spoléhat na vlastní síly a podporovat svou vládu.
Znalec ruských poměrů v Putinově projevu vidí především snahu předejít rozkolu vládnoucí elity. To není snadný úkol. Ti, kteří si navykli žít na účet obyčejných Rusů, vidí, jak se jejich koláč v důsledku krize zmenšuje. Jsou proto v pokušení začít se o jeho zbytky mezi sebou hádat. Vladimir Vladimirovič jim v podstatě říká, aby to nedělali, protože vnitřní boj elit by mohl být pro stabilitu systému velkou hrozbou. Budiž přitom připomenuto, že to byl právě prezident Putin a jím vytvořený systém, který Rusko do krize zavedl.
Největší nadějí na zlepšení současné situace je proto naopak změna systému a odstranění současného zkorumpovaného a nekompetentního vedení. Jenomže to by nebylo v zájmu obyvatel Kremlu a dalších členů privilegované elity, kteří proto odmítají skutečné změny a své naděje spojují se stabilitou.
