Paa Joe pracuje v pohřebním průmyslu přes padesát let a ve svých 69 letech vyrábí jedny z nejextravagantnějších rakví na světě. Mnohé z nich jsou umělecká díla a pracuje na nich i několik měsíců.
Podle The Guardianu Joeovo umění přitahuje významné osobnosti z celého světa. Jeho dílnu navštívil například Kofi Annan, bývalý generální tajemník OSN, nebo Bill Clinton, který se u něj zastavil během oficiální státní návštěvy Ghany v roce 1998. Dvě rakve si u něj údajně objednal i Jimmy Carter.
Všechny rakve Joe vyrábí a maluje ručně. Pod jeho rukama tak vznikla schránka ve tvaru nahé ženy, závodního auta, plechovky od Coca Coly, tenisky, zlatého lva či letadla. Každé z nich věnuje Ghaňan mnoho času a péče. Musí totiž vydržet celý pohřební průvod, který v západoafrické zemi trvá leckdy i tři dny a tři noci.
„Tradiční ghanský pohřeb je hlučná oslava se spoustou hostů. Dokazujeme tím svou vášeň pro člověka, který nás opustil,“ říká Joeův syn Jacob, který se svým otcem pracoval přes osm let.
Na posmrtnou cestu musí člověk vyrazit ve velkém stylu
Pro ty, kteří jejich práci považují za morbidní, má Jacob jasnou odpověď. Podle něj designové rakve odrážejí západoafrický postoj ke smrti, který počítá s posmrtným životem. “Když někdo zemře a vydá se na další cestu, tak je potřeba, aby na ni vyrazil ve velkém stylu,“ dodává Jacob.
Joe začal vyrábět rakve v 16 letech, když ho matka poslala do města Teshie k etnické komunitě Ga, aby se naučil rybolovu. Mladého chlapce ale okouzlila výroba rakví, které se v Teshii věnovali jeho strýcové už od padesátých let. U jednoho z nich se Joe učil celých dvanáct let, než se vrátil zpět do Akkry, kde si v roce 1976 založil vlastní dílnu. Svojí první rakev vytvořil o dva roky později. Měla tvar domu a ulehl do ní místní podnikatel ve stavebnictví.
Podle Joeova syna v poslední době poptávka po rakvích klesá. Ačkoliv se Joevými díly pyšní například Centrum Pompidou v Paříži, Britské muzeum v Londýně nebo muzeum v Brooklynu, ghanský umělec se dostal do finančních potíží a musel se i se synem odstěhovat pryč z hlavního města.
V Ghaně nás jako umělce neuznávají
Cena za rakev se pohybuje kolem 50 tisíc korun, cena kousků určených na výstavu se vyšplhá i přes 250 tisíc. „V Akkře jsme na začátku vyráběli i deset rakví za měsíc, nyní pracujeme každý sám ve své dílně, pár kilometrů od hlavního města a zvládneme za měsíc nanejvýš dvě,“ dodává Jacob.
„Kdykoliv jsme jeli do zahraničí, lidé v západním světě měli obrovskou úctu k naší práci, ale v Ghaně nejsme jako umělci uznávaní,“ podotýká Joeův syn.
To by se ale mělo nyní změnit. Na začátku příštího roku budou mít v Akkře výstavu, která mapuje vznik a tradice spojené s výrobou netradičních rakví. „Jeho práce zdůrazňuje spojitost mezi uměním a životem a smrtí v Ghaně. Tyto rakve stály u zrodu moderního afrického umění na západě,“ myslí si kurátorka Nana Oforiatta-Ayimová.
Kromě výstavy vznikl o výrobci rakví také britský dokument s názvem Paa Joe a lev, po jehož premiéře získal Joe svojí největší zakázku. Má vyrobit rakev ve tvaru Chevroletu Corvetta, do které se vejdou dvě těla.
Znovu úspěšný Ghaňan o odchodu do důchodu zatím neuvažuje. Až přijde jeho čas, sám by byl rád pochován v rakvi ve tvaru kladiva.
