„Láďo, potřeboval bych se sejít co nejdřív, v prosinci odjíždím do Sýrie.“ Příběh třicetiletého Jihomoravana Miroslava Farkase loni v listopadu obletěl sociální sítě díky statusu cestovatele Ladislava Zibury. Ten v něm popisoval setkání s jistým Mirkem z Brna, který prodal všechen majetek, sepsal závěť a vytvořil veřejný účet, na němž mohl kdokoliv podpořit jeho výpravu. Na ní chtěl pomáhat Kurdům v boji proti Islámskému státu.
Turci zadrželi dva Čechy z kurdských milic YPG, obvinili je z terorismu |
Farkas byl nucen veřejný účet zrušit - o jeho záměru tehdy vyvstala spousta pochybností. Do Sýrie se však skutečně vydal. Minulý týden jej s přítelkyní Markétou Všelichovou zadržela turecká policie, když se z Turecka pokusili nelegálně přejít na území Iráku. Odtud se pak chtěli vydat do Sýrie. Nyní sedí v cele. Jsou obviněni za pomoc kurdské organizaci YPG, kterou turecká vláda považuje za teroristickou (více zde).
Farkas plánoval v nebezpečné oblasti postavit polní nemocnici. „Chystáme cestu do Rojavy. Kde snad zaznamenáme vše blízké životu civilistů i vojáků bránících svou Rojavu před Islámským státem a tlaky jiných teroristů,“ napsal v jednom ze svých posledních příspěvků na Facebooku z 9. listopadu.
Fotky a postřehy z cest na tuto sociální síť dával pravidelně. Psal si také deník a na Facebooku často zmiňoval jeho brzké vydání v knižní podobě. Podle Janusze Konieczného, který dvojici pomáhal peníze na nemocnici shánět z Česka, je to však zatím ve fázi plánů přepsat zápisky do počítače.
Cestu jim vymlouvali
„Nevím, proč přes Turecko vůbec jeli. Mira sám několikrát říkal, že by do Turecka neměl, protože o něm mají informace. Možná že tam určitou roli hrály prostředky, které měli k dispozici. Nebo to bylo tím, že je snad v Iráku už jednou zadrželi,“ přemítal Konieczny nad tím, proč se nepokusili dostat do Sýrie přímo z Iráku. Farkase a Všelichovou zná asi dva měsíce. Navštěvoval je v jejich domě nedaleko Prahy, který si sami postavili.
Předtím než vyrazili do Sýrie, udělala dvojice v září ještě zastávku v Brně. Navštívili Evu Zahradníčkovou, která se angažuje v pomoci uprchlíkům.
„Znala jsem se hlavně s Markétou. Chtěla se zapojit do humanitárních sbírek. Psávaly jsme si na Facebooku a před rokem jsme se seznámily osobně. Mirka jsem viděla jen jednou, když za mnou v září přijeli. Chtěli, abych jim dala část humanitární sbírky, a oni by ji zavezli do Srbska,“ popsala Zahradníčková.
Výpravu do rizikové oblasti se jim pokoušela vymluvit. Snažila se je přesvědčit, že daleko větší význam má pomáhat doma. Farkasův plán postavit polní nemocnici v místě, kde nebude mít dostatek léků ani odborníků, se jí zdál utopický. Navíc se jí nelíbilo, že se muž fotí s kalašnikovem v ruce a tvrdí jí, že má výcvik odstřelovače.
„Když jsem se s Markétou seznámila, byla to fajn studentka. Když za mnou ale přijeli v to září, bylo na nich vidět, že už to nedělají racionálně. Nevím, jestli v tom viděli nějaké romantické dobrodružství. Markéta mi sama řekla, že by se nedivila, kdyby je zadrželi,“ dodala Zahradníčková. Podle ní se chovali až fanaticky. „Farkas působil jako člověk, který má asi dobré úmysly, ale ve svém životě tady v Česku příliš neuspěl a hledá seberealizaci někde ve světě,“ přidala svůj dojem válečná novinářka Markéta Kutilová, která dvojici v kurdské oblasti sledovala. Z jejich celé cesty má dojem, že se chtějí hlavně zviditelnit.
Rozhodně méně bojácnou je podle Konieczného Markéta Všelichová. „Mira Farkas občas určitou obavu vyjádřil. Markéta byla méně opatrná,“ uvedl. Jejich záměr se jim prý ani vymluvit nesnažil, protože by to podle něj stejně nemělo cenu.
Na rozdíl od Zahradníčkové, jemu se Farkas nikdy nezmínil o tom, že by byl ostřelovačem. Naopak je přesvědčený, že tam chtěli vykonávat čistě humanitární pomoc. Farkasova rodina žije v Milešovicích, vesnici poblíž Slavkova u Brna, kam se asi před osmi lety přistěhovali. Miroslav se tam ale nikdy příliš nezdržoval. Vztahy s rodinou prý moc dobré neměl.
Starosta Michal Polanský jej v obci naposledy zahlédl před pěti lety. „Pak jsem s ním ještě asi před třemi nebo čtyřmi lety mluvil po telefonu. Volal z ciziny kvůli tomu, že není doma, a tak si nemůže přebírat poštu. Pamatuji si, že v telefonu byl dost agresivní,“ zavzpomínal Polanský.
O tom, že se mezi lidmi z Milešovic, které mají necelých 700 obyvatel, Farkas často nevyskytoval, svědčí i to, že někteří neměli ani tušení, že zajatý Čech v Turecku je právě z jejich obce.
