Název výstavy Lovci duchů je inspirován hrou, kterou je možné spatřit na jedné z fotografií. Patří k ní projektor, laserová pistole ve ztemněné místnosti a postřeh hráče, který se ponoří do virtuálního světa digitálních technologií. Jejich nástup změnil způsob, jakým tráví děti volný čas a jejich dnešní rodiče jsou zřejmě poslední generací, která se s tím jen těžko smiřuje.
Osou uzavřeného cyklu jsou záběry autorova syna Šimona a jeho denních rituálů s tabletem nebo s telefonem v jejich domácím prostředí.
„Je to intimní portrét mého syna v zajetí virtuálního světa, který je přenosný na ostatní děti. Ty jsou do něj tak zažrané, že se stávají jeho součástí,“ říká Radek Kalhous, který si myslel, že po již oceněné sérii dvojic portrétů, do nichž zapojil i doživotně odsouzené vrahy, se již tak silného ohlasu na své fotografie nesetká. Ale mýlil se.
„Mám neuvěřitelnou radost z toho, že jsem vymyslel téma, které promlouvá úplně ke všem. Komukoli jsem tuto kolekci ukázal, tak to s ním,zacvičilo‘. A nemusel to být ani rodič, byli to i prarodiče, lidé, kteří se s vlivem virtuálních technologií na děti setkávají kdekoli, ve vlaku, v restauraci či na ulici vidí, jak děti zírají do telefonu a jsou myšlenkami úplně jinde,“ říká autor.
Výstava se otevře zítra, ale už teď podle reakcí vidí, že se trefil do zásadního a velkého problému, který je v mnoha případech tabu. „Lidé si to v mnoha případech neumí přiznat a já jim svými fotografiemi ty otazníky do hlavy pošlu,“ dodal Radek Kalhous, který zmiňuje až nepochopitelné zkušenosti, s nimiž se setkáváme. Třeba s rodinou v restauraci, kdy dva dospělí a dvě děti všichni koukají do svého tabletu.
Podstatnější je pro ně displej, než kamarád vedle
Zprvu hodlal zachycovat tento svět všude kolem sebe, nakonec se omezil a místo vzorníku situací předkládá zcela konzistentní osobní téma, ač je z rodinného hlediska delikátnější. Všechno začalo vůbec první fotografií, jedinou, na které není jen devítiletý Šimon.
„Jednou jsem narazil na to, že jsem své dva syny a jejich kamaráda načapal v situaci, kdy spolu hráli hry, při kterých seděli sice kousek od sebe, ale každý si jel v tom svém virtuálním světě, byli propojení jen nějakými panáčky. Sice cítili svého kamaráda vedle sebe, ale podstatnější pro ně bylo, že se vidí na displeji svých tabletů. A to mně přišlo strašně divné, vůbec jsem tomu nerozuměl, viděl jsem v tom podivný typ kamarádství. V té chvíli jsem udělal první fotku, od ní jsme se odpíchl a zjistil jsem, že téma musí být založené na intimitě,“ řekl Kalhous.
Jeho děti jsou naštěstí zvyklé, že je táta fotí, už focení ignorují, jsou v jakési „bublině“, zaujati tabletem, v zajetí svého vlastního světa. Pro vznik kolekce bylo samozřejmě důležité i to, že syn a fotografova žena s pozdějším zveřejněním snímků předem souhlasili.
„Pro mě je tento projekt Lovci duchů zásadní v tom, že jsem se vždycky chtěl nějakým způsobem dotýkat myšlení lidí. Lidé říkají, že mají z těchto fotek husí kůži. Ale fotky jsou nevinné, je to o tom, že jsem jim položil zásadní otázku, na kterou se bojí odpovědět,“ dodal Radek Kalhous.
Výstava v Galerii Art Světlany a Luboše Jelínkových na chrudimském Resslově náměstí potrvá do 21. listopadu. Kolekci Lovci duchů porota zařadila mezi trojici nejlepších snímků kategorie Problémy naší doby v prestižní fotografické soutěži Czech Press Photo. Vítěze porotci zveřejní rovněž 21. listopadu na Staroměstské radnici.
