Aby si vládní koalice udržela v Senátu většinu 41 hlasů, která jí zaručuje bezproblémové procházení zákonů, potřebovala získat šest mandátů. Aby si udržela i ústavní většinu 49 hlasů, která umožňuje měnit ústavu a přijímat zásadní zákony, potřebovala 14 vítězných senátorů. Obojí se povedlo, byť to druhé s odřenýma ušima.
Jiná věc ale je, jakým způsobem toho vláda dosáhla. Asi nikdo nečekal, že ze 14 potřebných vítězství jich vládní koalici přihraje devět strana lidová a naopak dva koaliční tahouni, ČSSD a ANO, dohromady uhrají jen pět volebních obvodů.
Takže vláda vítězně, lidovci vítězně, zato pro sobotkovce a babišovce velký důvod k přemýšlení.
Dva mandáty pro stranu, která má premiéra poměrně úspěšné vlády v čase ekonomické konjunktury, to je propadák. Když nejsilnější strana utrpí v jakýchkoli volbách stejný výsledek jako malé regionální hnutí (Severočeši.cz), nemůže to přejít vysvětlením, že lidé mají v průběhu volebního období vlády tendenci posilovat opozici. A po nemastném výsledku krajských voleb pro Bohuslava Sobotku o důvod víc se bát jet na jarní sjezd ČSSD.
Bohuslav Sobotka hodnotí výsledky senátních voleb:
Rána je to ale i pro Andreje Babiše. Od jeho nástupu v roce 2013 jsou to první volby, které lze označit za neúspěšné. Přetržená vítězná šňůra nepůsobí psychologicky dobře, stejně jako je varovné, že voliči v senátních volbách vlastně napodobili to, co se aktuálně děje v krajích: před ANO upřednostnili KDU-ČSL, tedy stranu konsenzu, stranu s velkým koaličním potenciálem. Chce-li Babiš za rok vyhrát volby a postavit vládu, musí po vývoji v krajích a senátní facce hodně přemýšlet, jak změnit strategii a celkové vnímání hnutí ANO.
Výsledky senátních voleb najdete zde |
Pro KDU-ČSL se celkem nic nemění. Jsou-li její lídři rozumní, pak tuší, že ani aktuální výhra v Senátu neudělá z lidovců stranu, která by mohla být politickým hegemonem v zemi, nota bene v bezbožném Česku. Ale psychologicky je to pro KDU-ČSL jistě vítaná zpráva: jsme tu, jsme ve slušné kondici a tu a tam jsme schopni změřit síly i s těmi nejsilnějšími.
Senátní volby samy o sobě nejsou střetem, který by měnil tvář země. Pokud ale vyslaly hlavním politickým hráčům tyto důležité zprávy, pak více než splnily svůj účel.
