Lídr KSČM jste byl i v minulých volbách. V nejužším vedení kraje ale skončili Zdeněk Švec, jenž kandidoval na 5. místě, a Michal Symerský z 10. pozice. Aniž by vás přeskočili díky preferenčním hlasům. Bylo to vůči vašim voličům fér?
Problém pravděpodobně byl, že jsme do koalice v Olomouci vstoupili poprvé. Do té doby jsme byli v opozici. Při jednání s ČSSD jsme dospěli k závěru, že napoprvé bude rozumnější, když to nebudeme přehánět. Jinak bychom zřejmě trvali na větším zastoupení v radě.
V té dnes máte dvě místa.
Především jsme uznali, že nemáme zkušenosti. Poté jsme se bavili o možných resortech. Dali jsme přednost zvolení odborníků. Řekli jsme, že budeme souhlasit s minimálním zastoupením v radě. Což by se teď pravděpodobně neopakovalo, situace je úplně jiná. Nějaké zkušenosti jsme načerpali, jsme připraveni.
Pokud by volby dopadly podobným poměrem hlasů, budete při vyjednáváních tvrdší?
Určitě. Ale to není překvapení ani pro potencionálního koaličního partnera, byla-li by to opět sociální demokracie. Oni k tomu tak přistupovali i tehdy. S tím, že bude-li se situace opakovat, budeme jednat úplně jinak a bude to už spíše odpovídat poměrnému systému než nějaké abstraktní dohodě.
Nabízí nyní KSČM ve vaší osobě lídra, který po případném úspěchu ve volbách skutečně zamíří do nejužšího vedení kraje?
Je to docela pravděpodobné. Uvažovat o něčem podobném před volbami je riskantní. Ale to neznamená, že vůbec neuvažujeme o nějaké budoucí konstelaci. Bude záležet, jak dopadnou volby. Nikdo si nedělá iluze, že se to úplně zopakuje. Jsou tu nové subjekty, jež budou hrát roli. Poměr sil může být jiný.
Co říkáte na názor, že pro řadu lidí může být KSČM nevolitelná, protože za ni kandidují reprezentanti minulého režimu, kteří byli v KSČ? Dle zákona je to zločinná organizace. Neprospělo by KSČM mladší osazenstvo?
Nemyslím si, že politický názor odpovídá věku. Je-li někdo mladý, tak to automaticky neznamená, že má větší cit pro, řekněme, demokracii - ať se bavíme terminologií, jež se dnes běžně používá - anebo, že je stoupencem starých pořádků. Mezi příznivci a souputníky máme řadu mladých lidí, kteří jsou i na mě příliš radikální.
Vy jste po Vysoké škole politické nastoupil v rámci armády jako svazácký funkcionář, postupně jste se dostal na politické oddělení. V 80. letech jste měl na starost jako voják z povolání civilní zaměstnance vojenských podniků. Co jste jako politruk dělal? Rozhodoval jste o jejich kariérách?
Daleko větší pravomoci při rozhodování o kariérách měli vedoucí funkcionáři politického oddělení než já jako ze začátku řadový pracovník. Později jsem to dotáhl na vedoucího skupiny. To pořád bylo málo na to, abych měl pravomoc...
Měl jste tedy vliv...
Na personální politiku strany v podstatě ne.
A u těch zaměstnanců vojenských podniků?
U zaměstnanců už vůbec ne. Spadali pod konkrétní fabriky. Ty měly své vedení, své personální oddělení.
Co jste tedy na tom politickém oddělení dělal? Měl jsem za to, že jste měl na starost civilní zaměstnance podniků přidružených pod armádu.
Ne. Když si představím, co dnes dělají třeba absolventi politologie... Orientují se na vykládání mezinárodní situace, bezpečnostní politiky, provádí školení. Starali jsme se o tyto věci. Z velké části to byla spíše pedagogicko-osvětová činnost.
Vykládal jste jim marxismus-leninismus?
Mimo jiné.
A ideologicky na ně působil?
I tak.
Měl jste na starost hodnocení těchto pracovníků? Jak jsou ideologicky uvědomělí?
Tehdy bylo úplně normální - a to bylo to, co jsem dělal, že především vedoucí pracovníci... V každé opravárenském či výrobním podniku bylo vedení, které bylo v uniformě. Šlo o několik lidí - ředitelem počínaje - a náměstci. Byli zpravidla vojáci.
Stejně jako vy.
Také jsem byl voják z povolání. A pak tam byla řada civilů - odborníků na nejrůznější věci. My jsme se prioritně starali o ty uniformované. Takže chodili na taková školení a výchovu. A potom vedoucí pracovníci, řekněme od mistrů nahoru, vedoucí provozů a tak dále. Tito lidé je absolvovali pravidelně. U někoho se to jmenovalo marxisticko-leninská příprava, u někoho to mělo jiné pojmenování. Ten systém byl docela slušně vypracovaný, vyžadoval pravidelnost. Moc se nediskutovalo, jestli se někomu chtělo chodit. Prostě musel, byla to součást jeho pracovního zařazení.
Měl jste podíl na rozhodnutí, jestli někdo kvůli svému poměru k marxismu-leninismu, ke KSČ či k režimu bude muset odejít ze zaměstnání?
Pokud si vzpomínám, v této poloze to nikdy nebylo. Kdyby došlo k tomu, že například někdo odmítne zúčastňovat se takových akcí, neřešil bych to sice já, ale zřejmě by to pro toho člověka důsledky mělo.
Vy byste to neřešil jako pracovník politického oddělení či posléze jako vedoucí skupiny?
To spadalo do kompetence náčelníka nebo jeho zástupce. Na to jsem v těch letech nedosáhl.
Kdo psal program pro krajské volby v Olomouckém kraji?
První, na koho jsme se obrátili, byli náměstci a ti, kteří stojí ve vedení odborných výborů. Požádali jsme je, aby vzali náš minulý program, programové prohlášení, jeho vyhodnocení, a aby to porovnali a vyvodili z toho, co bychom měli dát do programu teď.
Z podstatné části jde ale o stejný program jako v roce 2012.
No jistě, my netvrdíme, že...
Více méně je zkopírovaný, místy doplněný, stylisticky upravený.
Nechceme dělat revoluci. Víme, že nám zbývá ještě vymazat 3 miliardy dluhu. Můžeme říct, dáme na to každý rok půl miliardy a zbavíme se ho během jednoho volebního období. Tím ale způsobíme, že nám nezbude dost peněz na investice. To asi neuděláme. Chceme voličům dát najevo, že ve filozofii, kterou jsme dělali teď...
Co to konkrétně znamená?
Chceme dál snižovat dluh. Nedopustíme, aby se kraj víc zadlužoval. Nechceme, aby občané cokoli poznali v sociální či zdravotní oblasti. Přitom jsme si vědomi, že silnice II .a III. třídy by podle našich dopraváků vyžadovaly zhruba 20 miliard. To je naprosto nemyslitelné, to se nebavíme o jednom volebním období.
Program z roku 2012 říká, že KSČM je rozhodnuta prosazovat pokrytí zdravotnickou záchrannou službou ve všech oblastech kraje, včetně Jesenicka a Zlatých Hor. Letos znovu slibujete rozšíření záchranky po celém kraji. Ve Zlatých Horách, na Javornicku a Jesenicku teď chcete využít spolupráci se záchrannými službami z Polska. Závazek pokrytí kraje se vám tak splnit nepodařilo.
To je bohužel pravda.
Proč?
Než jsme nastoupili, byla uzavřena smlouva mezi krajem - vedoucí silou byla ODS a hejtman pan Kosatík - a Agelem o pronájmu nemocnic. Hospodaří s nimi na 25 let. Vše funguje. Sebekriticky říkám, že jsme nevěřili, že ta smlouva může být pro kraj dokonce výhodná. Po čtyřech letech musím připustit, že po profesionální stránce to, co se očekává od nemocnic, splňují.
Pojďme k záchranným službám.
Jsou navázané především na nemocnice. Ty jsou ve střední a jižní části kraje. Tady dojezdové vzdálenosti a všechno funguje dle zákona. Ale jsou lokality, kde by toho mohlo být více. I lékařské pohotovosti. Znamenalo by to větší výdaje. Teď ale nejsou kapacity, nejsou peníze. Dohoda s nemocnicemi, jež ty služby poskytují, nás trochu omezuje v rozletu. Do budoucna to ale neznamená, že bychom to nechtěli zvláště v příhraničních oblastech posílit.
Jak to tedy uděláte, když se to za čtyři roky nepodařilo?
Ještě nevím, to po mě chcete moc.
A co polské záchranné služby?
To ale zatím také nefunguje.
Už jste o tom s Poláky jednali?
Jednání probíhala, ale zatím bez valného výsledku. To je stejné jako silnice a další věci. Někde se to daří rychleji, někde ne. Například první vazby v dopravní obslužnosti jsme komunikovali s Pardubickým krajem. A dnes návaznost spojů s nimi funguje lépe než by mohla s Moravskoslezským krajem či dokonce s Polskem. To jsou věci, které zřejmě vyžadují trochu více času. Rozhodně je neustále co zlepšovat.
