Příběh to není neznámý, minimálně na Příbramsku a mezi znalci dějin protektorátu. Přesto se ho ale k setkání amerického velvyslance s rodinou Josefa Pařízka hodí připomenout.
Devatenáctý dubnový den roku 1945 je už jasné, jak válka skončí, ale neví se kdy a stále se bojuje. Svaz bombardérů B-17 z 8. letecké armády míří od jihu k Ústí nad Labem, cílem jsou mosty přes řeku a železniční uzel. Před Prahou jej napadají proudové stíhačky Me-262. Není jich moc, na zvrácení války přišel letoun s revolučním pohonem pozdě.
Jenže když už jeden z německých stíhačů dostane na mušku Parkerův bombardér, posádka létající pevnosti štěstí nemá. Dávka ze čtyř třicetimilimetrových kanonů - na jednomístnou stíhačku té doby to je silná výzbroj - vyřazuje jeden motor a bombardér hoří a hrozí, že každou chvíli vybuchne.
Zraněný pilot Robert Norvell otáčí stroj k západu, chce se dostat přes frontu. Zadní střelec Newton Parker a šest dalších členů posádky na jeho rozkaz opouští letadlo. Jenže své padáky otvírají nad cvičištěm jednotek SS. Po dopadu na zem mohou už jen zvednout ruce nad hlavu.
Jediný Parker má štěstí v neštěstí. Vítr s jeho padákem smýká od nacistických jednotek, ztrácí boty, v tajícím sněhu a pod palbou utíká zraněný do lesa. Někdy tou dobou posílá německý flak belhající se Norvellovu B-17 k zemi a jejího jednadvacetiletého pilota berou Němci v Plzni do zajetí (Norvell válku přežil a v roce 2004 navštívil ČR; zemřel v roce 2012, pozn. red.).
Zadní střelec Parker zůstal sám a neví ani o Norvellovi, ani o tom, že šest jeho kamarádů, bez ohledu na to, že jsou válečnými zajatci, ještě téhož večera esesáci zbijí a postřílí, stejně jako tři letce z jiného bombardéru. Za světla se Parker skrývá, o nocích se plouží na západ. Tak to jde týden. Má hlad.
V zámeckém parku v Tochovicích jej vyčerpaného najde pekař, dá mu jídlo, ale u železniční tratě Parkerovi definitivně dojdou síly.
Strážný anděl měl podobu železničáře
Našel ho tam železničář Josef Pařízek. „Poskytl mu civilní šaty a ukrýval jej až do konce války. „Byl to hrdinský čin, i když to tak pan Pařízek nechápal. Bral to jako pomoc člověku, který pomoc potřeboval. Prozrazení by znamenalo smrt,“ řekl po příjezdu amerického velvyslance Schapira při setkání s příbuznými Josefa Pařízka tochovický starosta Radek Walter.
Pařízkovi v dubnu 1945 pomáhali i další obyvatelé, právě železničář starající se o zvedání a spouštění závor na sebe ale vzal největší riziko tím, že amerického letce ukryl doma.
Americké velvyslanectví se nyní rozhodlo rodinu odvážného Čecha uctít. Šéf mise Andrew Schapiro krátce po poledni přivezl do Tochovic pamětní plaketu Pařízkově rodině - ke slavnostnímu programu pořadatelé pozvali vnučky a pravnučku železničáře, který bez ohledu na osobní riziko americkému letci pomohl, a Parkerova synovce Scota Lowryho.
Pamětní plaketaNa dřevěné plaketě, věnované ambasádou USA rodině Josefa Pařízka, stojí text: „Vaše rodina zachránila 19. dubna 1945 rotného Newtona Parkera z amerického letectva. I když sama musela čelit hrůzám války, nalezla v sobě odvahu a statečnost zachránit život neznámého člověka.“ |
Místo, kde Pařízek Parkera kdysi našel, už nyní vypadá úplně jinak, změnilo ho rozšiřování železniční trati. Teď tu jsou kolem pole kukuřice, břízy a borovice. Někde v dálce rachotí oblohou motor letadla.
Přesnou polohu přejezdu kousek za zdejší železniční stanicí, kde Pařízek Parkera našel, se podařilo určit díky fotografii, kterou Pařízkovým příbuzným před časem poslal Parkerův synovec Scot Lowry. I on se teď přiletěl do Česka podívat.
Právě Lowry se příběhu svého strýce hodně věnoval. „Pomohli mu zotavit se, oblékli ho jako venkovana a vydávali za svého hluchoněmého syna,“ shrnul své bádání. „Věděli, že když ho objeví, čeká je poprava. Měl velké štěstí, že u této rodiny nalezl bezpečný úkryt,“ dodal. A přidal slovo hrdinství.
Hrdinství zmiňuje i velvyslanec Schapiro, když ceremonie pokračuje v místní malotřídce - to proto, aby i děti mohly vidět v Pařízkovi vzor.
„Být statečný neznamená nemít strach, ale umět něco udělat tomu strachu navzdory. Jsem si jistý, že i střelec Parker měl strach, když si sedával do letadla. Lidé, kteří mu pomohli, udělali správnou věc, i když se báli. To z nich dělá hrdiny,“ říká Schapiro.
K díku pak přidává i poznámku určenou hlavně dětem: „I vy se možná v životě setkáte s překážkami, které bude těžké zdolat. Možná vám příklad pana Pařízka pomůže udělat správnou věc.“
„Beru to jako završení úsilí - hlavně Scotova - o satisfakci za to, co udělal můj pradědeček pro jeho strýce. Víc už asi udělat nejde,“ řekla iDNES.cz pravnučka Josefa Pařízka Jana Homolková. „Je to pro nás čest, že si takto vzpomněli. Doufám, že se historie nebude opakovat, ale měli bychom se z ní umět poučit, naučit se navzájem pomáhat. Takže proč ne?“ kvituje před školou skutečnost, že si Pařízkův příběh mohly vyslechnout i děti.
Ty už teď kolem nás peláší domů.
Balíčky, které „záhadně“ mizely
Parker se po skončení války vrátil domů do Huntingtonu v Západní Virginii, uvádí web Tochovic. Pařízkovým posílal přes oceán balíčky s dárky. Přestal s tím, když se od rodiny dozvěděl, že průvodní dopisy sice přicházejí, balíčky se ale „ztrácejí“. Ostatně, o železničářově činu se v Tochovicích za bývalého režimu moc nemluvilo.
Parker pracoval v nemocnici pro válečné veterány, pak se živil jako prodavač. Vážně onemocněl, zemřel na Floridě v roce 1976.
Od roku 1990 stojí v místě zavraždění Parkerových spolubojovníků nacisty malý pomník. V roce 2003 jej doplnil větší, na který výraznou měrou přispěl i pilot bombardéru Robert Norvell.
