Na Macrona se v červnu snášela tvrdá kritika ze všech stran. Jako představitel vlády nepopulárního prezidenta Hollanda se stal hromosvodem nespokojenosti Francouzů s uvadající ekonomikou i opakovanými teroristickými útoky.
Hněv veřejnosti pocítil například při slavnostním uvedení nové poštovní známky na jednom z pařížském předměstí Montreuil, kde se dočkal bučení a urážek, připomíná server Time. V kordonu policistů dokonce schytal jednu ránu vajíčkem přímo do čela. Incident však zvládl s klidem.
Tento incident je však ojedinělý. Macron je totiž díky své popularitě jedním z hlavních kandidátů na příštího prezidenta. Za jeho raketovým vzestupem stojí nekompromisní postoje i kritika zavedených francouzských pořádků. Osmatřicetiletý elegán tak dokázal uhranout velkou část Francouzů, kteří mají ve zvyku věřit spíše politickým veteránům.
Emmanuel Macron a François Holland (23. května 2016)
Emmanuel Macron na návštěvě hliníkárny Trimet (6. září 2014)
Slibně se vyvíjející politickou kariéru Macron sleduje ze své kanceláře na ministerstvu hospodářství. Jeho stůl místo rodinných fotografií zdobí model rakety Ariane 5 a drahý audio přehrávač, ze kterého se linou tóny Roberta Schumanna, Johanna Sebastiana Bacha a Édith Piaf.
Romance s profesorkou
Macron byl k úspěchu předurčen již od dětství. Narodil se 21. prosince 1977 do rodiny profesora neurologie a lékařky. „Narodil jsem se do levicové rodiny, levicového smýšlení byla i moje babička. Určitě to tedy ve mně formovalo pohled na svět,“ svěřil se v jednom z rozhovorů.
Prošel několika prestižními školami, studia filozofie zakončil na univerzitě v Paříži prací o Machiavellim a Hegelovi. V letech 1999 až 2001 byl asistentem slavného francouzského filozofa Paula Ricoeura.
Podle spolužáků byl vždy výjimečným studentem. Bakalářská studia absolvoval s nejvyšším vyznamenáním a vždy se pohyboval mezi pěti nejlepšími žáky na škole, uvádí The Guardian.
Manželka Emmanuela Macrona Brigitte Trogneuxová.
Emmanuel Macron
Během studií se seznámil také se svou životní láskou. Nenašel ji mezi spolužačkami, jeho srdce získala o dvacet let starší učitelka francouzštiny Brigitte Trogneuxová. Macronovi rodiče se s tím nemohli dlouho smířit a dokonce svého syna přeložili na jinou školu, aby se s Trogneuxovou nemohl vídat.
Po studiích se vrhl na politiku. Mezi lety 2004 až 2008 pracoval jako inspektor na ministerstvu hospodářství. Během té doby vstoupil do Socialistické strany. Později zamířil do soukromé sféry, vzdal se své politické příslušnosti a stal se investičním bankéřem v Rothschild & Cie Banque. Své působení zde uzavřel dojednáním lukrativního kontraktu mezi společnostmi Nestlé a Pfizer. Macron si tímto obchodem vydělal několik milionů eur.
Prezidentův chráněnec
Do vysoké politiky se poprvé podíval před čtyřmi lety, kdy se dostal do týmu současného prezidenta Françoise Hollanda. Ten v roce 2014 posvětil jeho nominaci na post ministra hospodářství.
Ambiciozní politik neztrácel čas a pustil se do práce. Macron do úřadu nastoupil s ambicí otřást francouzskou ekonomikou a Hollande mu údajně při tom slíbil plnou podporu. „Budeš tady proto, abys reformoval,“ řekl svému mladému strážci státní pokladny.
Emmanuel Macron na mítinku hnutí En Marche! (12. července 2016)
Macron se stal propagátorem masivních ekonomických reforem, které mají podpořit menší obchodníky. Napadl zákon o maximální 35hodinové týdenní pracovní době a je odpůrcem vysokých odstupných pro propuštěné zaměstnance, kvůli kterým se francouzský trh práce dostává do problémů. Nelíbí se mu ani extrémní zdanění milionářských příjmů. Jeho odpůrci ho proto označují za „pravicového vlka v socialistickém rouchu“.
I přes tvrdý postup si dokázal získat přízeň velké části veřejnosti. Podpořen úspěchem založil v dubnu letošního roku hnutí En Marche! (volně přeloženo jako Kupředu!, pozn. red.), do kterého již vstoupilo 50 tisíc lidí. Voliče získává i svou aktivitou na sociálních sítích. S vlastní platformou v zádech již může opatrně vyhlížet prezidentské volby, které se ve Francii odehrají v dubnu a květnu příštího roku.
Pozici po svém někdejším mentorovi Hollandovi má téměř vyklizenou. Popularita současného prezidenta se drží kolem bídných 15 procent a pokud se rozhodne opět kandidovat, politologové mu příliš nadějí nedávají. K případným Macronovým konkurentům se tak aktuálně řadí bývalý francouzský premiér Alain Juppé, předsedkyně Národní fronty Marine le Penová či bývalý prezident Nicolas Sarkozy.
Don Quijote
Usměvavý politik se však v posledních dnech dopustil také několik přešlapů, které jeho popularitu mírně srazily. Kamery ho například zachytily při hádce s demonstrujícím, který byl navlečen do nevzhledného trička. Macron muži ironicky poradil: „Nejlepší způsob, jak si vydělat na oblek, je najít si práci.“ V očích veřejnosti mu uškodilo také pózování na obálkách několika časopisů, na kterých se objevil spolu s manželkou.
Experti přesto stále tvrdí, že Macron je dobrým kandidátem na prezidenta. „Emmanuel je úžasný mladý muž. Myslím si, že má talent, aby jednoho dne kandidoval na prezidenta. Je předurčen k tomu, aby měl úspěšnou politickou kariéru,“ myslí si ekonom Jacques Attali, dobrý přítel bývalých francouzských prezidentů Sarkozyho, François Mitterranda i současné hlavy státu Hollanda.
Emmanuel Macron na mítinku u příležitosti založení hnutí En Marche! (duben 2016)
Emmanuel Macron a cyklista Chris Froome v dějišti Tour de France (červenec 2016)
Ředitel institutu Viavoice François Miquet-Marty však připomíná, že ani Macron není bez chyb. „Jeho rétorika je založena spíše na logice než vášni. V době ekonomické krize je to výhoda, v prezidentské kampani to však nemusí stačit. Aby zmobilizoval davy a vytvořil hnutí, které bude hlasovat v jeho prospěch, nemůže být pouze racionálním a ekonomicky pragmatickým intelektuálem,“ myslí si Miquet-Marty.
Macron se velkých výzev nebojí. Když se v červnu letošního roku vzpamatovával z bouřlivé reakce rozvášněného davu na pařížském předměstí, mohl utéct. On však podle plánu zamířil pozdravit potenciální voliče do jedné z místních autoškol. Její majitel mu předal dárek - krabičku s figurkou Dona Quijota.
Osmatřicetiletý politik se zasmál a prohlásil: „Potřebujeme lidi, kteří sní o nemožných věcech. Lidi, kteří možná klopýtnou, někdy uspějí, v každém případě se však nikdy nevzdávají svých ambicí.“ Jisté je, že Macron se svého snu o prezidentském úřadu nevzdá.
Do karet mu hraje i věk. V květnových volbách uspět nemusí, na cestu do Elysejského paláce však má, na rozdíl od mnoha dalších politiků, spoustu času.
