Když měl dvaačtyřicetiletý recidivista popáté pykat za krádeže, soud se rozhodl neposílat ho za mříže, ale do domácího vězení. Jenže muž z Prahy, místo aby chodil do práce a splácel škody, dál kradl. Paradoxně okrádal i dozorce věznice, v níž mu hrozilo, že skončí místo domácího arestu.
Zmíněný zloděj během tří týdnů na přelomu května a června ukradl šest aut. „Způsobil škodu téměř tři čtvrtě milionu korun,“ řekl mluvčí pražské policie Tomáš Hulan. Dvě auta ukradl na náměstí přilehlém k vazební věznici v Ruzyni, podle Hulana to byly soukromé vozy zaměstnanců věznice (více o tomto případu jsme psali zde).
Policisté zloděje chytili 11. července. Hrozí mu až pětiletý trest, a navíc si musí odsedět i zbytek domácího vězení.
Právě příběh recidivisty přesně ukazuje důvod, proč soudci trestům domácího vězení nedůvěřují a přestali je udělovat. Zatímco v roce 2012 bylo vězněm ve vlastním domě 514 lidí, loni necelá polovina. „Vymahatelnost této sankce se nedá zaručit,“ říká například teplický soudce Miroslav Čapek, jenž dodnes neudělil ani jedno domácí vězení.
„Jde o trest administrativně náročný a kontrola bez náramků je pouze otázkou náhody, zda domácího vězně nachytají, či nenachytají,“ říká zas strakonický soudce Roman Šustr, který sice několik trestů udělil, ale dnes už jejich příznivcem není. Když se odsouzenec vymluví, že doma nebyl, protože se na opačném konci města musel postarat o nemocnou matku, těžko mu to někdo vyvrátí, vysvětluje soudce Šustr.
Domácí kriminál se zaváděl, aby ulevil přeplněným věznicím a zároveň zajistil, aby odsouzení neztratili práci a mohli zaplatit pokuty, výživné a škody. Celkem v něm od roku 2010 skončilo 1 575 lidí. V roce 2010 bylo doma zavřeno 116 lidí, o rok později 265 a v roce 2012 už 514. Poté však čísla klesla o více než polovinu a loni jich bylo 211.
Jak fungují náramky pro domácí vězně? Podívejte se na test iDNES.cz:
19. března 2015 |
