Každý velký islámský atentát okamžitě inspiruje mnohé, ne-li většinu našich mediálních komentátorů, aby svou moralizující, rozhněvanou rétoriku namířili proti většinové společnosti, kterou podezřívají z ukrývané nenávisti vůči islámu a z neochoty přijímat muslimské uprchlíky. A protože nevzdělaná většina je pitomá, nutno ji poučit.
Oni už sice dávno nehlásí, že je islám náboženství míru, cítí však stále povinnost vysvětlovat (dost složitě, protože neupřímně), že ti sebevražední šílenci nemají s pravým islámem vůbec nic společného, jde přece o „normální“ psychopaty, zvrhlíky nebo nihilisty, kteří ztratili v chudinských ghettech smysl života a nechali se ovlivnit džihádismem Islámského státu. Takoví pomatenci „se jen vydávají za muslimy, skutečný muslim nemůže najet náklaďákem do lidí nebo vraždit souvěrce při ramadánu“. Neuvěřitelné!
Alexander Tomský Vystudoval mezinárodní vztahy na London School of Economics a tomistické filosofie na The London Institute of Education. Před rokem 1989 byl šéfredaktorem exilového nakladatelství Rozmluvy a konzervativního časopisu Rozmluvy. Po návratu do České republiky měl vlastní nakladatelství, působil později jako ředitel nakladatelství Academia, nebo nakladatelství Národního divadla a Leda/Rozmluvy. |
Komentátor, jenž nás už celá léta poučuje, buď neví nic o náboženském fanatismu, nic o islámu a jeho ukrutných dějinách, nic o lákavé spáse mučednictví, anebo samou starostí, aby se nešířila nenávist a nevedla k válce mezi muslimy a nemuslimy (prý nejen ve Francii), jak chtějí ideologové džihádismu, bohulibě lže.
Dnešní propast mezi úzkou politickou třídou s takovým jejím podpůrným ideologickým žurnalismem a mlčícími občany plasticky vyjevil britský výstup z Evropské unie. Celá desetiletí až do dnešní vlny masakrů všechny západoevropské vlády razantně podporovaly přistěhovalectví (ať už na bázi lidských práv, antinacionalismu, multikulturalismu, ekonomických výhod či jiných nesmyslů) proti obrannému instinktu většiny. Ještě před rokem Elise Vincentová z Le Monde fatalisticky konstatovala, že kvůli podomácku vyrobeným plavidlům přijímá Francie ročně ze severní Afriky více než 200 tisíc chudých přistěhovalců (a počet stoupá), jejichž „děti se sice stávají snadnou obětí sektářské propagandy mezinárodního terorismu, ale naštěstí neexistuje žádná spojitost mezi touto politickou ideologií a islámem“.
Každý nevzdělanec dobře ví, že to tak není, a nepotřebuje k tomu stohy učených knih, kdežto relativně vzdělaní jsou popleteni politickou korektností jediného univerzálního lidstva, jedněch lidských práv a přesvědčením o bezvýznamnosti náboženských i civilizačních rozdílů, a proto hledají v islámském terorismu psychologická a ekonomická vysvětlení.
Prokletí mohamedanismu
„Jakým prokletím je mohamedanismus,“ napsal před sto lety Winston Churchill po říční válce v Súdánu, „jaká fatalistická apatie (společnosti), již občas vystřídá frenetická zuřivost. Setkal jsem se i s úžasnými muslimy, ale co naplat, tohle náboženství paralyzuje rozvoj společnosti; je to militantní a násilím šířená víra, plodí neochvějné válečníky, rozšířila se už i do střední Afriky, a kdyby křesťané neměli na svou obranu zbraně vědy, naše civilizace by už dávno padla jako starověký Řím.“
Samozřejmě, že dnes jako tehdy neochvějných válečníků nebude mnoho a většina věřících muslimů dá přednost apatickému životu. Nemylme se však, jak vysvětluje arabista Zdeněk Müller v doslovu k posvátné biografii Proroka od Ibn Išáka, „islám je náboženství vítězného vojevůdce, a nikoli porobených jako judaismus a křesťanství. To jenom v západní představě je duchovnost neslučitelná s násilím, mstivostí a smyslností.“ Dle dogmatiky Koránu verše vojevůdce z Mediny převyšují ty předešlé.
Nezapomínejme také, jakým pokušením je pro ony „psychopaty“ víra v okamžitou orgiastickou spásu mučednictví. Narodili se do zoufalého světa sexuální bídy, puritánského, odmítaného vztahu k tělesným tužbám, nezdravého vztahu k ženě a životu. V životopise Mohameda nacházejí krásný příklad mladého válečníka, který se vrhá proti přesile, aby se dostal do ráje. Vyznávají zákonodárství božského původu (u nás kdysi husité), ale v protikladu k pacifistickým, do sebe uzavřeným křesťanským sektám jde v islámu o samu podstatu misijní víry, a proto přesahuje naše chápání univerzální morálky. Masakr nevěřících přibližuje království boží na zemi, odstraňuje odpornou hříšnou překážku.
Řidič, zabiják, altruista
Když se naši nechápavci pitvají v životopisech muslimských vrahů a nalézají stopy zhýralosti, alkoholismu a zpustlého života, projevují tím jen neschopnost pochopit, že nejde o jakousi radikalizaci, nýbrž o spásnou milost konverze. Řidič zabiják v nákladním autě byl altruista utopické, globální vize na záchranu lidstva. Islám je svou podstatou politické náboženství, jako byl nacismus a komunismus, ale má mnohem hlubší kořeny prastarého zjevení.
Ovšemže můžeme takticky rozlišovat mezi muslimy a muslimskými teroristy, nikdo nemá naštěstí povinnost stát se džihádistou, je nám to však houby platné. Pro ty skutečně věřící, možná polovinu evropských muslimů, jsou zářným příkladem (někdy i výčitkou) a není autority, jež by mohla závazně atentáty víry odsoudit. Lhaním o islámu šíření nenávisti nezabráníme, osamělé sebevrahy nezarazíme. Hloupí lidé budou vždycky házet muslimy do jednoho pytle a občanská (?) válka v Evropě jistě nehrozí. Tou nám vyhrožuje žurnalista kosmopolitní, neméně nelidské ideologie, abychom se neopovažovali hájit svou kulturu, svůj jediný domov.
Video zachycuje řádění teroristy v Nice
