Česká republika v nedávné době zažila první oficiální návštěvu čínského prezidenta ve své historii. Co jsou podle vás důvody, proč se sem Si Ťin-pching vydal?
To je samozřejmě složité přesně určit, obecně lze ovšem říct, že Si Ťin-pching cestuje opravdu hodně, oficiálně navštívil velkou spoustu států. Je si totiž dobře vědom důležitosti a významu státních návštěv. Čína stále roste a má našlápnuto stát se jednou z nejdůležitějších zemí světa a Číňané si to uvědomují.
Raffaello Pantucci Je ředitelem odboru mezinárodních bezpečnostních studií v RUSI. Je expertem na téma boje proti terorismu a čínských vztahů se Západem. V Číně žil přes tři roky v Šanghaji, kde také vyučoval na Šanghajské akademii společenských věd. V současnosti pracuje na projektu, který sleduje čínské zájmy ve Střední Asii, přispívá také do médií – Guardian, CNN, New York Times či Foreign Policy. |
Když se na takový stát, jakým je Česká republika, zaměří pozornost bezmála 1,3 miliardy lidí a hlavní představitelé této masy dokazují, že jim na vás záleží, že se o vás zajímají, vytváří to novou úroveň vzájemných vztahů. Číňané si tím obrazně řečeno otevírají nové dveře. Platí to ovšem i obráceně, nové dveře se tím otevírají i pro Čechy v Číně.
Česká média spekulovala, že se jednalo o navrácení laskavosti prezidentu Zemanovi, který Čínu navštívil při loňské oslavě konce druhé světové války. Přihlížel tehdy jako jediný evropský politik masivní vojenské přehlídce na náměstí Nebeského klidu. Podle jeho slov se navíc jel do Číny poučit, jak stabilizovat společnost.
To by zčásti mohla být pravda, ten kontext tady sice úplně neznám, ovšem čínští představitelé si rádi budují silné personální vazby se svými zahraničními protějšky. Takže ano, velkou roli tu mohl hrát respekt, který Číňané projevují. Zároveň je ale potřeba na to nahlížet z trochu jiné perspektivy. Například fotky královny Alžběty II. s prezidentem Si Ťin-pchingem na schůzce v samotném srdci bývalého Britského impéria z konce minulého roku samozřejmě velice působí na publikum v samotné Číně.
Si Ťin-pching si jednoduše buduje u běžných Číňanů image velkého státníka. Kdybych to měl shrnout, prezidentovy státní návštěvy, stejně jako ta zdejší, míří tak či tak zpátky k moci. Zvyšují Číně mezinárodní prestiž, mají zřetelný vliv na domácí čínské publikum a samozřejmě tím komunistická vláda rozšiřuje svůj vliv v daných zemích.
Jakým způsobem potom vy nahlížíte na velké investiční projekty, které obyčejně takové návštěvy doprovázejí?
Můj pohled na čínské investování po světě je poměrně jednoduchý. Čína je rostoucí ekonomikou, a tak hledá jakékoliv příležitosti, kde by mohla investovat. Zejména pak jde o investice do infrastruktury, a právě střední a východní Evropa jsou v této oblasti poměrně málo rozvinuté až zaostalé. Totéž vidíme i v různých částech Afriky a ve Střední Asii. Kde Číňané vidí příležitost rozvoje infrastruktury a dalších staveb, tak tam prostě chtějí jít a postavit to.
RUSIRoyal United Services Institute (RUSI) je nezávislý think tank zaměřený na bezpečnostní a obrannou politiku. Tento prestižní institut podniká celou řadu precizních výzkumů v bezpečnostní oblasti. Byl založen již roku 1831 vévodou z Wellingtonu, britským vojevůdcem a státníkem. |
Proč zrovna střední a východní Evropa? Je to z pohledu Číňanů opravdu tak perspektivní oblast k investování?
Jednoznačně, Číňané jsou pragmatičtí. Půjdou investovat nebo budou dělat nějaký projekt, pokud jim to přinese peníze. Nemyslete si, že by dělali charitu nebo investovali do předem ztracených podniků. Zároveň si ale myslím, že tento region jim připadá jako vstupní brána do celé Evropské unie. Historicky totiž Čína měla problémy s trhy v západní Evropě, které jsou značně uzavřené, takže se do nich těžko dostává. Tedy logicky, pokud budou dělat projekty a investovat na periferii Evropské unie, tak si časem propracují cestu dále do západních zemí. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na prestiž.
Pokud nějaká čínská firma dělá projekt v Evropské unii, bude se tím chlubit u dalších zájemců o jejich služby. Je to svým způsobem garant kvality. Když taková firma splňuje vysoké nároky na standard v EU, je mnohem jednodušší se prodat kdekoliv ve zbytku světa. To ovšem taky znamená, že se čínské firmy musí rychle vyvíjet a zlepšovat.
Takže podle Vás je čínská aktivita založena na jednoduchém ekonomickém kalkulu. Jejich zájem je prostě vydělat peníze.
Přesně tak, minimálně si to tak vysvětluji já. Musíme pamatovat na to, že smýšlení čínské komunistické vlády je poháněno pudem sebezáchovy. Jejich cílem je, aby režim přežil, a k tomu je potřeba mít rostoucí ekonomiku, která přinese čínským občanům štěstí. Jak je vidět, zatím to funguje. Nesmíme také zapomenout na jeden podstatný fakt. V Číně masivně narůstá podíl bohatých soukromých firem a jednotlivců, kteří jsou od státu relativně odstřihnutí, takže se zajímají o svůj vlastní byznys.
Na druhou stranu ve svých textech píšete, že ve Střední Asii Číňané využívají svoji ekonomickou sílu k ovlivnění politiků a prosazení svých zájmů.
To je pravda, v politice, i té mezinárodní, přeci jde o prosazování svých zájmů a ovlivňování aktérů. Problém je v tom, že u Číny postrádám nějakou stálou agendu. Ano, investují po celém světě, stali se dominantním hráčem a snaží se rozšířit svůj politický vliv, ale co potom? Jak to přemění do praktického vlivu, který by pomohl jejich specifickým zájmům? Upřímně si nejsem jistý, že oni sami v tom mají jasno.
K čemu tedy svůj politický vliv v těch zemích využívají? K čemu to může vést zde v České republice?
Jak jsem říkal, Číňané jsou pragmatici, momentálně se tedy jedná o zájmy ekonomické. Vidí obchodní příležitost, a chtějí tu tak zvýšit svoji přítomnost. Spíše než vnitřní politiku chtějí ovlivnit takové ekonomické, mechanické a technické záležitosti týkající se obchodování. I pomocí propagandy či placené reklamy si chtějí jednoduše vytvořit prostředí, kde se jim bude dobře investovat a obchodovat. Nicméně tu jsou i témata, která jsou pro Čínu citlivá, a u kterých se tak snaží uplatnit svůj vliv. Jde tradičně o problematiku Tibetu, uznání Tchaj-wanu a momentálně také Jihočínského moře. A například u Tchaj-wanu vidíme, že jsou relativně úspěšní. Počet zemí, které Tchaj-wan uznaly jako samostatný stát, se zmenšuje, a to především kvůli lobbování Číny.
Otázkou ovšem je, co od Číny očekávat v příštích deseti patnácti letech...
To je klíčová otázka, na kterou ale odpověď neznám a upřímně si myslím, že ani sami Číňané to nevědí. Vy jste zmínil Střední Asii ve vztahu k Číně. Na tuto oblast se už nějakou dobu odborně zaměřuji, a to i kvůli tomu, že Číňané zde jsou velmi aktivní posledních 20 let. Mohu říct, že za celou tu dobu jsem v Pekingu ještě nepotkal jediného člověka, co by mi řekl, jaký je jejich plán ve Střední Asii. Protože oni žádný nemají. Jejich silné postavení v tom regionu se prostě stalo.
