Z mistrovství Evropy máte čtyři zlaté, nyní ale budete obhajovat stříbro z loňské Poznaně. Vybavíte si ještě finálový závod?
Jo, tam mě zaskočil Chorvat Martin, mistr světa na párové čtyřce z roku 2013. Jenže jako skifař byl nováček, neznal jsem ho. Myslím, že teď znám všechny soupeře a doufám, že už se zaskočit nenechám. Těším se, jsem nažhavený, nezávodil jsem od loňského mistrovství světa. Potřebuji se rozzávodit, protože na Světový pohár na konci května v Lucernu už přijedou Novozélanďan Drysdale, Kubánec Rodriguez a další.
Vaše kolegyně Mirka Topinková Knapková vstoupila do sezony už na regatě Světového poháru ve Varese a poprvé v životě poznala atmosféru finále C. Nemáte obavy z podobného výsledku?
Nemám, ale stát se to může. Už jsem to zažil několikrát, v roce 2009 jsem v závodě Světového poháru taky vyhrál finále C, jako Mirka. A jel jsem i finále B, takže ty zkušenosti mám.
Jak s takovou situací naložit?
Není to příjemné. Člověk odjíždí na první závody s tím, že je dobře připravený, a pak se to nepovede. Nahlodá to sebedůvěru, dobře ale vím, že není třeba propadat panice. Na druhé straně bývá pravda, že jak se v prvních závodech rozdají karty, tak už se pak výkonnost moc nemění - rozhodují spíš momentální dispozice a psychické rozpoložení.
Jenže vy jste loni po mistrovství Evropy nevyhrával ani v dalších závodech, a přesto jste nakonec ovládl světový šampionát ve Francii. Čemu to přičítáte?
Výkonnost jsem měl, jen se mi nedařilo naladit na závodění. Ale časem jsem se z toho vyhrabal. Tím chci říct, že když někdo prohraje jeden závod nebo spadne do finále C, tak rozhodně není ztracená celá sezona. Důležité je, jak se s tím člověk srovná.
Jste nejúspěšnějším světovým skifařem olympijského období, k titulu z roku 2010 jste po hrách v Londýně přidal další tři zlaté. Jak se veslaři s takovou vizitkou vstupuje do další olympijské sezony, když vás všude tímto způsobem představují?
To vůbec neřeším. Začíná úplně nová sezona, natrénováno mám, teď se jen trochu dozvím, jak na tom jsem po zimě. Na olympiádě v Riu určitě nikdo nebude řešit, jestli jsem vyhrál mistrovství světa třikrát nebo pětkrát. Za sedm minut tam bude jasný vítěz, pro mě je hlavní motivací vyhrát.
Po osmileté odmlce jste byl v Itálii na jarním soustředění na vodě. Kvůli olympiádě?
Přesně tak, kvůli Riu je celá sezona posunutá o měsíc dopředu, normálně by se začalo závodit až později. Šlo o to, abych měl od prvního veslování k prvnímu závodu stejnou dobu jako jindy, a tady ještě byla zima. V Itálii jsem si navíc odpočinul - děti po mně neskákaly, slyšel jsem je jen v telefonu.
Tím, jak jste dřív nejezdil na soustředění, vás na Dukle chválili, že jste nejúspěšnější, a přitom nejlevnější závodník...
To platilo těch osm let. Teď jsem zřejmě nejdražší! (směje se) Ale to soustředění bylo prima i kvůli tomu, že tam na mě jezdili Jakub Makovička s Honzou Lapáčkem na dvojce, člověk je má vedle sebe jako motivační motory. Pomáhá to, ale nesmí to být každý den. Má to tak i Mirka, která trénuje s kluky lehkovážníky.
Vlastníte stříbra z Pekingu a Londýna - bude Rio vaší poslední šancí, jak urvat olympijské zlato?
To nevím, pořád se cítím mladý, jen mě trošičku bolí záda, a za další čtyři roky bude Tokio. Pokud by zdraví sloužilo, tak by se dalo bojovat o zlato i tam. Vezměte si, že Estonec Jaanson usiloval v Aténách 2004 o zlato, a bylo mu třicet devět. Nevyšlo mu to jen těsně, bral stříbro, stejně jako čtyři roky nato v Pekingu na dvojskifu. Ve třiačtyřiceti! Takže...
Takže?
Zatím to nechávám otevřené. Uvidím, jak moc budu naštvaný nebo šťastný. Ale nejspíš budu pokračovat i po Riu, jen bych si pak dal nějakou volnější sezonu. Jel bych třeba víc závodů na kole, což jsem si v olympijském roce odpíral.
Neláká vás vydat se ve šlépějích vašeho rivala Drysdalea? Ten se po zlatu z Londýna deset měsíců věnoval různým extrémním závodům, mimo jiné absolvoval australského Ironmana. Jenže na mistrovství světa v roce 2013 pak po měsíční přípravě pohořel...
To ne, mně by stačilo kolo, které mě baví. Veslování bych na vedlejší kolej neodstavil, jen bych se nezúčastnil všech Světových pohárů. Na mistrovství světa bych se ale připravoval.
Mimochodem, jste s Drysdalem v kontaktu?
Dlouho jsme si nepsali, ale zrovna včera jsem četl, že možná bude pokračovat až do her v Tokiu. To mu bude jednačtyřicet...
Vám bude v té době sedmatřicet. Tudíž máte další důvod, proč pokračovat?
Hm... Anebo proč skončit! (smích)
