„Musela jsem přihlédnout k době, která uplynula od spáchání trestného činu, od začátku stíhání, a také k věku obžalovaného,“ vysvětlila soudkyně Michaela Hruboňová nízký trest, který sahá dokonce pod spodní hranici trestní sazby.
Pavlíček se vinen necítí. „Uznávám, že to byly metody, ke kterým nemělo dojít,“ řekl k vystěhování rodiny „kulaka“ Pavlíček, kterému je dnes 85 let. V roce 1952, kdy měl zločin spáchat, mu bylo 22 let a dal prý na starší a zkušenější kolegy.
„Souhlasím, že jsem byl v té době zapálen, tak jak mladí lidé bývají,“ uvedl ke svému komunistickému přesvědčení. Odmítl, že by měl za cíl budovat si kariéru nebo že by mu šlo o peníze. Popsal i svou další činnost na okrese a později na kraji. Ve vysoké funkci zůstal až do roku 1986. „Měl jsem důvěru lidí, dělal jsem to rád. Nikdy jsem nekradl, nikdy jsem nikoho neurážel, nikdy jsem nikoho úmyslně nepoškodil,“ uvedl.
Jeho obhájce Čestmír Kubát poukázal na to, že Pavlíček sice rozhodnutí nad Horáčkem podepsal, ale neznamenalo to, že s jeho vystěhováním souhlasil. O vystěhování rozhodla komise, Pavlíček byl podle svých slov proti, ale byl přehlasován. „Podepsal rozhodnutí jako statutární orgán,“ vysvětlil Kubát. Podle něj Pavlíček za situaci nenese odpovědnost, a i kdyby ano, byla by jeho vina už dávno promlčena. To soudkyně odmítla.
Podle žalobce Jana Rampase byl sice Pavlíček jen kolečkem v systému, ale takovým, bez kterého by systém nefungoval. Zdůraznil jeho aktivní roli například při soupisu majetku vesnických boháčů. V Třticích to bylo více rodin, během Pavlíčkova působení se ale nakonec musela vystěhovat jen jedna. Ani Rampas nenavrhoval vysoký trest. Chtěl, aby byl při spodní hranici sazby, která činí dva roky.
Dcera „kulaka“ líčí drsný život po vystěhování:
20. ledna 2016 |
„Jsem si dobře vědoma, že takzvaná akce K byla řízena z nejvyšších orgánů. Pan obžalovaný stál ale u výkonu těchto směrnic či metod. Jde spíše o to, jak rozhodoval podle tehdy platných zákonů a norem,“ řekla soudkyně. Pavlíček podle ní hrubě porušil i tehdy platné zákony, podle kterých vystěhování mohlo být až krajním řešením, když jiné kroky na „nápravu“ situace selhaly.
Dvě dosud žijící Horáčkovy dcery požadovaly náhradu za újmu ve výši dva miliony korun pro každou z nich. Soudkyně je s tímto požadavkem odkázala na občanskoprávní řízení.
Před soudem stál bývalý předseda národního výboru už v minulosti. Po dovolání bylo ale rozhodnutí zrušeno a případ se znovu vrátil k okresnímu soudu. Pavlíček využil svého práva, aby se proces opakoval celý včetně všech důkazů. „Domnívám se, že nedošlo k posunu důkazní situace,“ konstatoval ve své závěrečné řeči státní zástupce Rampas. Rozsudek vynesený ve středu je nižší než ten, který Pavlíček dostal dříve a který byl později zrušen.
Rudolf Pavlíček u okresního soudu:
22. prosince 2015 |
